Svatá Lucie noci upije a dne nepřidá. To platí v České republice, ale rozhodně to neplatí v tropickém ráji Karibiku. Zde je den stejně dlouhý jako noc, a to celoročně. Svatá Lucie je samostatný stát v rámci Společenství národů s panovníkem v čele. V současné době je hlavou státu král Karel III., který je na ostrově zastoupen generálním guvernérem. Od roku 1979, kdy ostrov z Návětrných ostrovů Malých Antil získal nezávislost, se na pomyslném trůnu objevili pouze dva panovníci. Královna Alžběta II. a po jejím skonu v roce 2022 usedl na pomyslný svatolucijský trůn její výše zmíněný syn.
Dvě letiště jako vstupní brány ostrova
Na Svatou Lucii přilétám v rámci své druhé expedice Malé Antily. Na ostrově jsou dvě letiště. Mezinárodní letiště, které může přijímat transatlantické lety, se nachází na jihu ostrova u městečka Vieux Fort a jmenuje se Hewanorra International Airport (UVF). Já však letím z nedalekého francouzského ostrova Martinik malým osobním letadlem, tudíž přistávám na původním, stále funkčním, starém letišti George F. L. Charles Airport (SLU), které se nachází na severu hlavního města Svaté Lucie. I zde však přistávala proudová letadla, ranvej letiště to umožňuje. V současné době jsou proudová letadla odkláněna na jižní letiště a turbovrtulová na severní do hlavního města.
Castries – hlavní město ostrova
Castries, tak se jmenuje hlavní město ostrova, je největším městem Svaté Lucie. Počet obyvatel se pohybuje kolem dvaceti tisíc. A nemohu napsat, že toto město oplývá karibskou krásou. Byl jsem vzezřením města poněkud zklamán. Město působí neupraveně a možná mi dojem kazily i party bezdomovců, které bezcílně bloumaly centrem města. Na druhou stranu je pravdou, že nikterak neobtěžovaly a pohledy jejich členů byly převážně prázdné. Což je pro mne kulturní šok, neboť Karibik v mých představách a zážitcích je směs barev, veselí, hudby a klidu. Obdobně na mne zapůsobili obyvatelé hlavního města Britských Panenských ostrovů.
Přesto Castries má co nabídnout. Původně se město jmenovalo Carénage, což je jméno francouzského původu a značí bezpečné kotviště, to se odvolává na hlubokomořský přístav, který se ve městě nachází. Takže se lze na ostrov dostat i lodí. Toto jméno se na mapách objevilo v roce 1650, kdy bylo město založeno. V roce 1756 bylo změněno na počest Charlese Eugène Gabriela de La Croix, markýze z Castries. A toto jméno vydrželo i změnu z francouzské správy na britskou. Takže v současnosti je hlavní město Svaté Lucie spjato s jihofrancouzskou obcí. V překladu značí silný hrad. Ale hrad či pevnost v karibském Castries nenaleznete.
Katedrála v Castries
Zato dominantou města je bezesporu Katedrální bazilika Neposkvrněného početí. Nachází se v centru města a uzavírá východní stranu náměstí Dereka Walcotta. Jedná se o největší kostel v Karibiku. Vystavena byla v letech 1894-1897 a rozměry jsou na Karibik opravdu úctyhodné: délka 61 metr, šířka je 30 metrů. U „Katedrály“, jak se jí zkráceně říká, stojí čtyřboká zvonice. Na baziliku byl kostel povýšen v roce 1999. A hned rok nato se na tomto místě stal hanebný otřesný teroristický útok. Při silvestrovské mši vtrhli dovnitř dva muži s mačetami, polili modlící se věřící hořlavinou a zapálili je. Tento čin za sebou zanechal dva mrtvé a teroristé byli uvězněni na doživotí.
Já mám však štěstí, je pěkné tropické počasí a z kostela vychází svatební průvod s rozesmátými šťastnými novomanželi. Jakmile se svatebčané vzdálí, vcházím dovnitř. Uvnitř konečně nacházím toužebně hledanou karibskou barevnost. Interiér kostela je převážně dřevěný a na místní nástěnce je stále připnutý vybledlý papír, který informuje o návštěvě papeže Jana Pavla II. v roce 1986.
Dva laureáti Nobelovy ceny
Vycházím do prudkého tropického slunce přímo na náměstí. Náměstí je zelené, většina plochy je zatravněná a jsou zde vysázené stromy, které poskytují blahodárný stín. Uprostřed náměstí je kašna obklopená třemi pomníky. Dva z nich jsou věnovány dvěma nositelům Nobelovy ceny. Prvním je Hon Derek Alton Walcott, po kterém nese náměstí jméno, a druhým laureátem je Sir William Arthur Lewis. Třetí pomník je věnovaný padlým v 1. světové válce.
Hon Derek Alton Walcott žil na přelomu 20. a 21. století. Byl svatolucijským básníkem a dramatikem. Cenu získal v roce 1992 za literaturu. Sir William Arthur Lewis žil ve dvacátém století a cenu získal za ekonomické vědy v roce získání nezávislosti ostrova. A díky těmto mužům je Svatá Lucie proslavená, a to tak, že v přepočtu na obyvatele má nejvíce laureátů Nobelovy ceny.
Pěší procházka malým hlavním městem už nenabízí žádné další pamětihodnosti a zajímavosti. V jedné z rušných ulic se zastavuji ve svatolucijském rychlém občerstvení a dávám si vyhlášené kuře, ale nějak se chuť kuřete nepotkává s mou představou o dobrém obědě. Návštěva místní kryté tržnice je poslední tečkou za Castries. Z mého pohledu je to snad nejošklivější hlavní město v Malých Antilách.
Gros Islet je hezčí
Oproti hlavnímu městu je ostrov nádherný a plně karibský ve smyslu toho, že nabízí vše, co od Karibiku čekáte. A pokud chcete navštívit krásné svatolucijské město, vydejte se na sever do města Gros Islet, kde najdete malebnou Rodney Bay. V zálivu je přístav, ve kterém se pohupují nádherné motorové jachty i plachetnice a je radost z vyhlídky nad městem slastně pozorovat to nicnedělání.
Pralesní tramvaj
Pokud vás to karibské lenošení už unavuje, doporučuji se vypravit na pralesní tramvaj. Nachází se v severovýchodní části ostrova a jedná se o poměrně známou turistickou atrakci. Aerial Tram je součástí společnosti Rainforest Adventures. Pod označením tramvaj se schovává klecová lanovka, která vás pohodlně vyveze pralesem na nevysokou horu. Tramvaj je tichá, tak lze v korunách stromů pozorovat zvířata, hlavně ptáky. Dokonce mám slíbeno, že mohu zahlédnout endemického svatolucijského papouška, který se v této části ostrova vyskytuje. Amazoňan svatolucijský, v Čechách spíše známý s přízviskem mnohobarvý, je erbovním ptákem. Státní znak Svaté Lucie má totiž dva štítonoše, kterými jsou zmínění ptáci. Papoušek je však stále veden jako ohrožený druh, ale populace se pomalu rozrůstá a je odhadováno, že v pralesech ostrova jich žije něco přes tři sta. Já jsem ale na papoušky štěstí neměl.
To už vystupuji z lanovky a vrhám se do dobrodružství, které mám rád a mnohokráte vyzkoušené. Tím je sjezd na laně na karabinách zvaném Zip Line. Nechybí ani pěší přechod od jednoho lana k druhému. Po hodince pobytu v tropickém pralese jsem rád, že mohu v dolní stanici lanovky vrátit vybavení a přesunout se zpět na pláž. Radost z výletu mi nezkazí ani to, že objednanému taxi upadne v členitém terénu kolo. Při stavu místních komunikací se není ani čemu divit. Během dvou hodin vidím na vlastní oči, jak se i při karibské pohodě dá poměrně rychle opravit vůz. To už se však na pláži nořím do příjemných vod Karibského moře a smývám pot z tropického pralesa i hlavního města nádherného karibského ostrova Svatá Lucie.
