Dnes vám doporučím destinaci, o které se málokomu snívá. Domnívám se, že si pozornost zaslouží a je neprávem opomíjená. Zavedu vás ve svém článku do Tirany, hlavního města Albánie. Albánie je jednou z posledních zemí, která je pro mne obestřena závojem tajemství. Snad jen záhadnější je pro mne Moldávie, kam jsem se ve svých evropských toulkách zatím nepodíval.
Cesta do Albánie
Albánii jsem navštívil při jedné ze svých cest na Balkán. A upřímně píšu, že jsem vjížděl do země s lehkým mravenčením v oblasti žaludku. Albánie má pověst divoké nezkrocené legendami opředené hrdé země, kde krevní msta je snad ještě součástí trestního práva. Ale popravdě napsáno, jaké informace, a jak důvěryhodné, o této zemi máme k dispozici?
Domky s malými okny a vysokými zdmi mě vyděsily...
Projel jsem Albánii od jihu k severu a zastavil se na týden v hlavní městě, odkud jsem podnikal výlety. Nejdříve mě vyděsilo, když jsem viděl domy s malými okny, vysokými zdmi, za kterými se daly pouze tušit dvorky. Nepřidalo mi ani na pocitu bezpečí to, že většina vjezdů měla těžká vrata. To však odkazuje spíše na albánskou, potažmo balkánskou tradici z dob osmanských. Neboť za vlády sultánů se reálný život odehrával bezprostředně v úkrytu domů a honosnost se navenek neprojevovala, aby se zabránilo nájezdům a rabování.
V současné Tiraně se však život odehrává na ulicích běžně, mladí lidé nemají problém s tím, aby se luxusně oblékali a dávali najevo radost ze života i z majetku. Takže je opravdu na čase zahodit předsudky o této zemi a přesvědčit se na vlastní oči, že dřívější komunistická izolovanost je dávno tatam.
Kde leží Tirana?
Tirana leží uprostřed země v podhůří malebného pohoří Dajtit a k moři je to pouhých 25 kilometrů. Jedná se samozřejmě o moře Jaderské. Tato poloha skýtá suchá léta a vlhké zimy. Podzim je tak ideálním časem k návštěvě albánského hlavního města.
Historie Tirany
Tirana je urbanisticky řešená jako město s jedním centrem. Tím je Skanderbegovo náměstí, ze kterého prýští ulice na předměstí jako sluneční paprsky. Jiří Kastriota, řečený Skanderbeg je albánským národním hrdinou, a tak nepřekvapí, že se na svém náměstí připomíná jezdeckou sochou na vzepřeném koni. Proslavil se odporem a bitvami proti Osmanům. Sjednotil malá knížectví v albánský stát.
Moderní Albánie však píše své dějiny od roku 1912. Žil v 15. století a není bez zajímavosti, že podporoval proevropskou politiku českého krále Jiřího z Poděbrad. Na Albánii je mi sympatické i to, že v roce 1968, jako člen Varšavské smlouvy, se neúčastnila mezinárodní intervence do Československa a na protest ukončila členství v tomto vojenském uskupení. Nepřekvapí tedy ani fakt, že partnerským městem Tirany je i Praha.
Albánie měla od druhé světové války až do roku 1990 tuhou socialistickou vládu, přesto v Tiraně nenaleznete paneláková sídliště, jak jsme tomu uvyklí z jiných měst, kde byla komunistická správa. Možná si vzpomenete, že v Albánii v době socialistického zřízení bylo zakázáno vlastnit automobily. Takže bulváry a ulice, které byly navrženy ve dvacátých letech minulého století, kdy se Tirana stala hlavním městem, překvapí svou širokostí. V současné době je však dopravní situace ve městě špatná. Každý touží mít automobil a předvést se v něm. Ulice i bulváry jsou přeplněné. Proto je vhodné, pohybovat se po městě pěšky, neboť samotné centrum není nikterak velké. Nesmí vás však překvapit, že mnohé ulice jsou ještě prašné, třebaže se ve velkém asfaltuje a nejenom v Tiraně.
Doprava a komunikace
Politickým úkolem je jistě dobudování dálničního tahu z Tirany na hranice Kosova s odbočkou i do Černé Hory. Ve městě samotném funguje pouze autobusová doprava, třebaže by si město zasloužilo tramvajovou síť. V posledních letech se centrum města proměňuje, počítá se s výsadbou zeleně, výstavbou výškových budov a modernizací města.
Památky v Tiraně
Na památky není Tirana právě skoupá. Jak jsem však napsal výše, hledejme ve městě památky spíše mladšího data. Na centrálním náměstí se nachází Edhem Beyova mešita, která k modlitbám začala sloužit až po ukončení vlády komunistů.
Téměř vedle se nachází hodinová věž, která je přirozenou dominantou města. Výhodou je i to, že se u věže nachází autobusové nádraží.
Náměstí je lemováno budovami ministerstev a národního muzea v duchu socialistického realismu. Pro někoho z vás bude možná zajímavá návštěva nedobudovaného mauzolea Envera Hodži, albánského diktátora, který zemi vedl 40 let. To on je duchovním otcem betonových bunkrů rozesetých po celé zemi i v okolí Tirany.
Výlet do hor
Doporučuji si udělat jednodenní výlet z Tirany do východních hor. Z předměstí, kam se dostanete autobusem, popř. vozem TAXI, vás vyveze moderní lanovka do svěží zeleně.
Z hor je úžasný pohled na město, které je lehce zahaleno mlhou smogu a při dobré viditelnosti můžete zahlédnout i pobřeží s modrou plochou Jaderského moře. Nedaleko horní stanice lanovky (lanovka se jmenuje Dajti Ekspress a k dolní stanici vás navigují ukazatele) najdete rozcestník turistického značení, které vám bude připomínat vlast. Ano, Klub českých turistů zde pomáhá značit cesty.
Pokud se vydáte po cestě vpravo, půjdete po úbočí a po hodince chůze narazíte na hrad Dajti, kde je v současné době zřízená restaurace. Před restauraci se nachází potok s nádrží, ve které plavou nádherně vybarvení pstruzi. Stačí na jednoho z nich ukázat a za chvíli je vám servírován k obědu. Cestou zpět se můžete zastavit a prohlédnout si některý z bunkrů, které měly za úkol strážit Tiranu.
Rady pro cestu do Tirany
Sluší se na závěr dnešní pozvánky připojit pár drobných praktických rad. Tak tady jsou. Do Tirany je nejpohodlnější se dostat letadlem. Tento podzim již nelétá přímý spoj, ale pohodlně přestoupíte v Bělehradě, Lublani či Istanbulu a zpáteční letenka vás nevyjde na víc než osm tisíc českých korun.
V Albánii se platí leky a bez problémů směníte jakoukoliv volně směnitelnou měnu (eura, makedonské denáry, dolary – americké, kanadské i australské, nevýhodně též britskou libru). Cenová hladina je nižší než v České republice. Možnost platit platebními kartami nabízejí všude, ale praxe je jiná. Proto doporučuji mít u sebe hotovost. Třebaže jsem byl průkopníkem placení kartou a mnoho albánských obchodů a restaurací jsem prakticky učil zacházení s terminálem, myslím si, že hotovost je pro ně přijatelnější.
Albánština je jazyk, který není s jiným jazykem příbuzný. Pokud nejste učení v tomto jazyce, zkuste vsadit na angličtinu či němčinu, kterou se domluvíte s mladšími Albánci. Ti starší by mohli ovládat italštinu, čínštinu. Ruštinu ani nezkoušejte.
Ubytování lze sehnat v různých kategoriích, ale i více hvězdičkové hotely vás za týdenní pobyt nezruinují. Pokud dáte přednost ubytování v rodinném penzionu, lépe proniknete do albánské mentality a budete moci ocenit hrdost a pohostinnost tamního obyvatelstva.
Typická albánská kuchyně vychází z balkánských a tureckých základů, ale setkáte se i s restauracemi orientující se na italskou a mezinárodní kuchyni. Albánské pálenky jsou silné a základem jsou ovocné destiláty. Překvapivě i albánská vína jsou chutná. Na podzim nebudete mít problém sehnat na tržišti čerstvé ovoce a zeleninu.
V posledním doušku vyjevím své přání, že tímto textem jsem ve vás podnítil zvážení možnosti k podzimní návštěvě této ještě stále turisticky opomíjené destinaci. Turistický průmysl tu je sice v začátcích, ale má vysoký potenciál a hlavně přidanou hodnotu v tom, že nestaví tržby na první místo a máte tak možnost se tu setkat se skutečnou Albánií.
Šťastnou cestu!