Hurá na cesty!

Málokdo z nás se nerad vydává na cesty. Když už Vás tato rubrika zaujala, předpokládám, že jsme na stejné notě a poznávání jiných krajů, mravů a stylů života je vám blízké. Někde jsem vyčetl, že cestování přináší trojí radost do života: těšení se, cestování a vzpomínání na prožitá dobrodružství.

S tím naprosto souhlasím, neboť pro mne každá cesta začíná mnohem dřív, než je datum odjezdu. Aby se cesta vydařila, je nezbytné o cestě snít a spřádat plány. Na rovinu přiznávám, že plány mám rád, ale aby plán fungoval, je potřebné, aby byl ohebný a přizpůsobivý. Když už nazraje čas k tomu, abych do vysněné destinace vyrazil, začnu si shánět všechny možné informace. To mi slouží hlavně k zhmotnění snu, a abych zpětně při vzpomínkách na cestu nelitoval, že jsem něco opominul, co určitě stálo za návštěvu. Protože přiznejme si, že některé destinace člověk navštíví pouze jednou za svůj život. A návratem do vlasti cesta nekončí. Je potřeba zapsat postřehy, popř. je sdělit svým blízkým, zpracovat fotografie a zážitky si minimálně sám pro sebe utřídit.

Finance nejsou nejdůležitější

První rada, kterou si vám, laskaví čtenáři a milé čtenářky, dovolím udělit, je tato. Pokud cítíte vnitřní pnutí a lákavou vůni dobrodružství, na nic nečekejte, nevymlouvejte se na finance, práci, rodinu a začněte s přípravou na cestu. Osobně mám vyzkoušeno, že když někam chci vyrazit, finance se vždy najdou, v práci se objeví možnost volna a i rodina vám chvilkové odloučení dovolí, popřípadě se vydá s vámi. 

Nevzdávejte se

Svou umanutostí se mi povedlo navštívit některé hůře přístupné destinace. První neúspěch nesmí cestovatele odradit! Například získání nauruského víza mě stálo devítiměsíční úsilí, ale nakonec bylo korunováno úspěchem a jako jeden z mála Čechů jsem tuto nejmenší republiku navštívil.

Ala ArčaBudatínský zámek

 

S cestovkou nebo bez?

Hodně lidí se mě ptá, zda vyrazit na zájezd, nebo zda je lepší jet na vlastní pěst. Má odpověď je snadná. Nechť každý vyrazí za poznáním, jak je mu nejpříjemnější. Nemyslím si, že lidé, kteří vyrazí na připravený zájezd cestovní kanceláří, jsou cestovatelsky méněcenní. Sám jsem první cesty do zahraničí podnikal s cestovkami, neboť jsem chtěl mít jistotu, že má cesta dopadne dobře. Čím jsem starší, a snad můžu napsat i cestovatelsky zkušenější, dávám přednost individuálním cestám.

Pokud sami váháte, který styl cestování zažít, doporučuji vyzkoušet obojí a na základě osobní zkušenosti se rozhodnout. Pro některé z nás je nepřijatelné, aby nám dny volna řídil někdo cizí a požadoval pro nás, že budíček je ráno v šest, v sedm snídaně a v osm odjezd někam dál. Ale tak je to v životě se vším, pokud chceme mít zaručené jistoty, vzdáváme se části své osobní svobody. A někteří z nás vnímají svobodu svého konání za strašáka a je pro ně naprosto vyhovující, když se o ně někdo při jejich dovolené postará.

A samozřejmě nesmím zapomenout na cestovatelské výjimky. Jsou země, kam se cestovatel může dostat pouze v rámci organizované turistiky. Mezi tyto země patří Korejská lidově demokratická republika a himálajské království Bhútán. Tak vidíte, že i ostřílený cestovatel, který se spoléhá na cestách sám na sebe a své schopnosti, musí podstoupit organizovaný zájezd. 

Tak pokud se shodneme na tom, že nám nebrání nic v cestování, je na čase si napsat, co je k cestování třeba. Neboť chuť, sny a plány nestačí.

Co nezapomenout?

V prvé řadě je potřeba s sebou vzít doklad totožnosti. Tím se samo sebou rozumí cestovní pas, ale vězte, že do řady zemí (nejen sdružených v Evropské unii) stačí občanský průkaz. Osobně dávám přednost cestovnímu pasu. 

Další nezbytnou položkou na seznamu jsou peníze. V současné době se dají peníze nahradit cestovními šeky a kreditními či debetními kartami. Cestovní šeky v době karet již nedoporučuji, neboť za jejich vystavení a následné proplacení se platí nemalé částky. Kreditní/debetní karty jsou na cestování vhodné. Většina bank k nim nabízí cestovní pojištění, ale o tom v dalším odstavci. V mnoha zemích si na tyto plastikové peníze již zvykli a mnoho místních prodejců má terminál na platby kartou. Jízdenky, řada ubytovacích a stravovacích kapacit akceptuje platbu kartou. Ale samozřejmě není tento způsob všespásný. Proto doporučuji vzít si s sebou hotovost. Nejlépe tu, kterou se v dané zemi platí. Některé měny jsou však v České republice neobchodovatelné, pak doporučuji vzít nějakou rozšířenou měnu: euro, americké či australské dolary. 

Petrohrad - AuroraStatia Lodge

Mnoho cestovatelů řeší, zda se na cestu pojistit. Kladu vám na srdce, že pojištění léčebných výhod je minimem, se kterým byste měli na cestu vyrazit, a to platí i při cestách po Evropské unii. Není od věci sjednat si i komplexní cestovní pojištění (včetně storna letenek, pojištění odpovědnosti za škody, ztráty kufrů, atp.). Vycházím z toho, že když si toto pojištění sjednám, tak dle platných Murphyho zákonů proběhne vše hladce. A hlavně je to pro můj pocit jistoty a bezpečí, že jsem nic nezanedbal. 

Další položkou v zavazadle (tak nějak předpokládám, že byste bez zavazadla nevyrazili) by měla být lékárnička vybavena základními léky (zase to nepřehánějte, farmaceutické produkty je možné sehnat téměř vše), kterými jsou léky na zácpu, průjem, snížení teploty a pár náplastí s obinadlem. Nezapomeňte na léky, které užíváte pravidelně! Lahev s alkoholickou dezinfekcí o obsahu vyšším než 40 % je dobré mít po ruce, ale nezapomeňte, že k cestování patří i získávání gastronomických a kulinářských zážitků a brát si s sebou domácí slivovici třeba do oblasti Karibiku, kde se všude vyrábí prvotřídní rum, je zhola vožením dříví do lesa. 

Jediné povinné očkování, které je ve světě zavedeno, je očkování proti žluté zimnici. Očkování je na deset let a mělo by se aplikovat nejméně deset dní před cestou. Já však doporučuji všem cestovatelů, očkování proti žloutence typu A a B, které je na 25 let a více, a břišní tyfus, který je třeba přeočkovat po třech letech. Bez těchto očkování bych nevyjel. Pak opět záleží na destinaci, zda je třeba některé očkování přidat. A to se vracím k plánovací fázi, protože nezapomeňte, že některá očkování se mezi sebou nesnesou a je třeba očkovací látky přijímat postupně. Doporučuji začít s očkovacím kalendářem půl roku před cestou. S očkováním do ciziny vám poradí kterákoliv pobočka hygienické stanice v okolí vašeho bydliště, popřípadě váš praktický lékař. 

A pak už do kufru patří věci osobní potřeby, ty se odvíjejí podle konkrétní destinace.

A jak se domluvíte?

Pokud uvažujete o své první individuální cestě, ničeho se nebojte, každý jednou jel poprvé a v dnešní době je velmi snadné uskutečnit si svůj cestovatelský sen. A pevně doufám, že i moje příspěvky vám pomůžou poodhalit závoj vybraných destinací. Pokud si nevěříte v oblasti jazykových schopností, tak vězte, že když se chcete a potřebujete domluvit, vždy se ve světě najdou lidé, kteří vám budou rozumět, neboť komunikace se odehrává více neverbálně než verbálně. Takže biblické zmatení jazyků při stavbě Babylonské věže je realitou, na kterou narazíte, ale není to nezdolatelná překážka. Přesto doporučuji si nějaký cizí jazyk osvojit nejméně v základních lekcích. Než se učit gramatiku, je třeba znát důležitá slovíčka úvodních frází, a ty se dají poměrně snadno sehnat. Ahoj, děkuji, prosím, jak se jmenuješ, jídlo, voda, spát jsou základem pro důležitou výměnu informací na jakékoliv cestě. A také si dobře pamatujte, že i když se baví spolu dva Češi česky a nechtějí si rozumět, tak se nedomluví. 

Druhá a poslední všeobecná důležitá rada na cesty: mějte hlavu a srdce otevřené, dejte na své instinkty a nezapomeňte na upřímný úsměv, ten totiž otevírá cestu do srdcí těch druhých! Cestovat a poznávat vás musí bavit, jinak to totiž celé ztrácí smysl. A je to snazší, než si myslíte.


Přečtěte si další článek
Zaujal Vás náš článek?

Sdílejte ho na Facebooku

Chcete posílat články na e-mail?