O Islandu toho bylo napsáno již tolik, že popisovat jeho nejznámější a turisticky nejnavštěvovanější místa mi připadá zbytečné. Kdo chce, může si párkrát kliknout a objeví se mu stovky fotek a zrovna takové množství cestopisů. Pokud se však chcete dozvědět o místech, kam cestovní kanceláře své klienty většinou neberou, musíte pátrat mnohem déle.
Rozhodně nechci známé přírodní skvosty nijak hanět, jsou totiž jedinečné jako ostatně celý Island, ale na ostrově ohně a ledu jsem byl již potřetí a proto dávám přednost místům, která jsou tak trochu mimo hlavní trasu. Letošní léto jsem objevil dalších pár míst, která mě doslova učarovala.
Jak se cestuje po Islandu
Chcete-li vidět více, než jen to, co nabízejí všechny turistické agentury a navštívit divokou přírodu se severským klidem a drsnou krásou, je nutné vydat se na cesty pronajatým vozem. Půjčovny jsou, ostatně stejně jako většina dalších věci, znatelně dražší než na kontinentu, ale v tomto případě se šetřit rozhodně nevyplatí. Veřejná doprava na ostrově sice je, ale vzhledem k velmi řídkému osídlení funguje jen mezi několika hlavními místy a turistovi dychtícím po poznání je tak prakticky k ničemu. Navíc auto vám může poskytnout přístřešek i nouzové přenocování, což právě na Islandu, kde se mění počasí téměř z minuty na minutu, je výhoda k nezaplacení.
Nepodceňujte ani výběr vozu. Malé auto sice vyjde levněji, ovšem nikam se s ním nedostanete. Silnice v pravém slova smyslu je na ostrově pouze jedna. Označuje se číslem jedna a vede kolem celého ostrova. Ostatní značené komunikace jsou nezpevněné cesty nebo přímo trasy určené jen pro terénní auta. S malým vozem se po nich jezdit nedá, a pokud byste to přece chtěli zkusit, vystavujete se nebezpečí postihu ze strany půjčovny. Kam můžete s konkrétním autem jet, budete mít totiž přímo ve smluvních podmínkách.
A pak je tu i připojištění. U terénních vozů bývá většinou povinností. Setkáte se i s některými specialitami, jako třeba s pojištěním proti škodě způsobené sopečným prachem. Zní to opravdu trochu směšně, ale po několika dnech na ostrově zjistíte, že obyčejný silný vítr může náhle přinést hromadu sopečného smetí a smích vás rázem přejde. Ani připojištění skel není úplně od věci. Na šotolinových cestách přijdete k nemilé památce na čelním skle jedna dvě. Na Islandu můžete s klidným svědomím vypustit jen pojištění proti odcizení vozu. Kriminalita tohoto druhu je na ostrově prakticky nulová a myslím, že by to bylo opravdu zbytečné plýtvání penězi.
Kde na Islandu nocovat
Island není destinací, kde byste zažili horké letní noci, ale díky velkému množství kempů, které jsou mimochodem velmi komfortně vybaveny, se cestování se stanem nemusíte příliš bát. Přítomnost termální vody po celém ostrově dovoluje u většiny ubytovacích zařízení venkovní bazénky, kde se příjemně prohřejete.
Mimo kempy najdete i množství malých hotelů a apartmánů. Ubytování pouze na jednu noc není vůbec žádný problém. Určitě se vyplatí rezervovat si nocleh předem, ale nutnost to není. Ubytovací kapacity jsou dostatečné i v hlavní sezoně.
Vzhůru za poznáním
Na Islandu je pouze jedno mezinárodní letiště. Od hlavního města Reykjavíku je vzdálené jen několik kilometrů a právě tam začíná drtivé většině turistů pobyt na ostrově. Z Keflavíku vyjíždějí v pravidelných intervalech autobusy k hlavnímu městu. Další linka objíždí půjčovny aut. Jezdí nonstop každých patnáct minut a jsou zcela zdarma. Pokud máte již předem vybranou půjčovnu, nemusíte se bát, že zabloudíte. Zastávky jsou totiž nazvané jednoduše a prakticky. Podle názvů půjčoven.
Naše první cesta vede do městečka Grindavík. Nejen, že tam je velmi pohodlný kemp za poměrně slušnou cenu, ale je zde možné si doplnit v místním supermarketu zásoby na cestu. V kempu jsou také nově vybudované chatičky, takže se obejdete i bez stanu.
Turistické hity jihozápadního Islandu
Mnoho turistů zůstává pouze na jihozápadě ostrova. Největším tahákem je bezesporu Modrá laguna. Pokud ji chcete vidět, navštivte ji. Připravte se však na obrovskou masu lidí a celkem vysoké vstupné. Přitom podobné zázraky přírody si v jiných koutech ostrova můžete užít sami a úplně zadarmo.
Lepším zážitkem je pověstná horká řeka. Tu si rozhodně ujít nenechte. Musíte sice absolvovat poměrně dlouhý trek do mírného kopce, ale za námahu budete mnohonásobně odměněni. Nakonec ani ta cesta není zase tak příšerná, protože vede krásnou přírodou mezi pasoucími se stády islandských oveček.
Vestmanské ostrovy – ráj papuchálků
Jedinečnou přírodu najdete na hlavním ostrůvku Vestmanských ostrovů, kam se dostanete pohodlně trajektem z maličkého přístavu Landeyjahöfn. Určitě si tam zajistěte nocleh a užijte si den v ráji papuchálků – ptáčků, kteří se stali symbolem Islandu.
Nejkrásnějším zážitkem je brzké ráno, kdy si můžete naplno vychutnat magickou a tak trochu melancholickou severskou idylu. Z ostrova jsou překrásné výhledy na oceán a okolní ostrůvky. V dálce můžete spatřit i zakázaný ostrov Surtsey, který sopečnou činností doslova vyrostl z moře teprve v šedesátých letech minulého století a je jedinečnou živou vědeckou laboratoří.
Cestou dál na východ
Budete-li pokračovat dál na východ, sledujte informační tabule postavené u hlavní silnice. Upozorňují na každou zajímavost a můžete tak objevit opravdu nečekané skvosty.
Žádný pravý Islanďan při cestě ze západu na východ či opačně, se neopomene zastavit na takzvané černé pláži Vik. Nejen, že je to opravdu zvláštní místo, ale místní navíc věří, že kdo si z této pláže odnesou černý kamínek, tomu jistojistě přinese štěstí.
Za zastavení stojí i národní park Dyholaey. Je to skalnatý výběžek země mezi oceánem a jezerem Dirhólaós s úchvatnými výhledy a naprosto okouzlující přírodou.
Po nekonečných kilometrech pod horami, které dosahují výšky i přes dva tisíce metrů, dorazíte do malebného rybářského městečka Höfn. Tady si pochutnáte na čerstvých rybách, vytažených islandskými rybáři, u kterých jako by se zastavil čas. Jediným vládcem tu je oceán, který řídí veškerý život osady. Zde je možné načerpat sílu na další cestu. Dál už je jen islandská divočina.
Východ Islandu patří fjordům
Cesta po východním pobřeží Islandu je nezapomenutelný zážitek. Kdo obdivoval norské fjordy, před těmito se zatajeným dechem smekne. Není to ale úplná pustina, jak by se mohlo zdát. Malých hotýlků, kde je možné se ubytovat i bez předchozí rezervace, je tu dostatek a tak si tento kraj můžete užít plnými doušky.
V letních měsících je tu trochu problém s vodou. Na horách tají ledovce a voda je zkrátka všude. Pokud sjedete z bezpečné jedničky, počítejte s tím, že budete muset projíždět řeky po vyznačených brodech. Kam se podíváte, uvidíte vodopády. Jeden krásnější než druhý. Věřte, že po pár dnech je už ani nebudete vnímat. Jsou zkrátka neodmyslitelnou součástí zdejší krajiny.
K severnímu polárnímu kruhu
Sever ostrova je k polárnímu kruhu už jen co by kamenem dohodil. Také na teplotě vzduchu je to znát. Ačkoliv je srpen, vytahujeme další svetry a čepice.
Ale právě tady jsme letos objevili nám dosud neznámí poklad, a sice jezero Mývatn. Stačí sjet na silnici číslo 848 a ocitnete se v jiném světě. Škoda jen, že už nebylo dost času, abychom se tu zdrželi alespoň celý den.
Z osady Dalvík vyjíždějí lodě na ostrůvek Grimsey. Tento ostrůvek je zajímavý tím, že ho protíná severní polární kruh. Tady už končí veškerá legrace, tady začíná drsný sever. Vodu bičuje ledový vítr a lodička se kymácí ze strany na stranu. Někteří cestující dostávají mořskou nemoc. Pravděpodobně to není nic neobvyklého, protože všude jsou připraveny igelitové sáčky pro případ neudržitelné nevolnosti. Jen islandský kapitán se usmívá a s jistotou vede loď stále na sever. Je dobré nemyslet na to, že je vám vlastně zle, ale dívat se dobře kolem sebe, jinak přijdete o neopakovatelnou podívanou.
Poloostrov duchů
Posledním místem na ostrově ohně a ledu, které se mně letos vrylo do paměti, je poloostrov Skagahei na severozápadě ostrova. Jde o jeden z výběžků přírodního parku a je pověstný přítomností duchů. Lze zakoupit dokonce mapu, kde jsou výskyty duchů vyznačeny. Jednotliví duchové mají i svá jména a Islanďané je zkrátka berou jako naprostou samozřejmost. Atmosféra je zde opravdu mysteriózní a myslím, že tam ti duchové vážně jsou. Kdybych žil celý život na tomto ostrově, také bych bral všechny ty elfy, duchy a podobné bytosti naprosto vážně.
Přečtěte si také o Oslu, městu moderního designu.