Doba moc cestování nepřeje, ale přesto si vás dovolím pozvat za barokními skvosty do Německa, a to přímo konkrétně do Saska. Saskou metropolí jsou Drážďany, které se nacházejí na nám dobře známé řece Labi.
Zámek Moritzburg
Ale než se zastavíme v Drážďanech, projedeme tímto městem na sever a zastavíme se v nedaleké obci Moritzburg. Možná vám název této vesnice nic neříká, ale věřím, že ji určitě dobře znáte z televize. Každé Vánoce se totiž pravidelně v televizi její největší pamětihodnost objeví. Na žulovém návrší nad obcí se totiž rozprostírá barokní zámek, ve kterém se točila vánoční pohádka Tři oříšky pro Popelku.
Němci využívají popularitu této filmové pohádky k propagaci původně loveckého zámku. Každou zimu se na zámku Moritzburg instaluje výstava odkazující na zmíněný film.
Přes hlavní letní sezónu je v zámku klasická zámecká expozice, která není nezajímavá. Připravte se však na davy turistů, neboť tento zámek je hojně navštěvovaný nejenom Čechy, Slováky, ale i Němci. Velkou výhodou je, že zde neprobíhají komentované prohlídky, ale proti vratné záloze vám zapůjčí audio průvodce ve vámi zvoleném jazyce. A vězte, že češtinu tu opravdu mají.
Po prohlídce zámku, která trvá zhruba hodinu, se nezapomeňte podívat na východní schodiště, kde se nachází ztracený Popelčin střevíček. Možná vás překvapí, že Popelka měla velikost boty asi 48. Ale pozor, pokud navštívíte zámek v horkém letním dni, je střevíček od sluníčka rozpálený. Tak abyste, dámy, nepřišly k popáleninám.
Zámek je obklopen zámeckým rybníkem a parkem. Doporučuji proto, abyste si po prohlídce zámku a obhlídce střevíčku prošli zámecký park. Třebaže park nebyl nikdy dokončený a v letech socialistického experimentu v rámci Německé demokratické republiky vyloženě chátral a byl i lesní správou téměř vytěžen, je v současné době citlivě rekonstruovaný a navrací se mu původní záměr z 18. století. Nutno však poznamenat, že ani při svém zakládání nenabyl nikdy podobu, která mu byla plánovaná.
Park se nachází severně od zámku a je koncipovaný do tvaru písmene U. Je to romantické místo napodobující styl francouzských zahrad.
Východně od zámku se nachází barokní letohrádek Bažantí zámek. Název letohrádku odkazuje na vznik bažantnice koncem 18. století. Prohlídky jsou organizované v německém jazyce a pro jeho skromné prostory je prohlídka možná maximálně v deseti lidech. Uvnitř letohrádku se nacházejí exotické jedinečné gobelíny z ptačího peří, slámy a perel. Mezi lety 2010 a 2013 byl mobiliář zrekonstruován.
A pokud budete od tohoto letohrádku pokračovat dál východním směrem, narazíte na jediný saský maják. Je to pozoruhodné, zvláště víte-li, že Sasko neoplývá mořem. Je to maják rybniční.
S parkováním i v plné sezóně není problém, parkovacích míst je dostatek a cena za parkování je přiměřená. Horší je to s gastronomií. Pokud nehovoříte německy, nebudete obslouženi. To mě velmi zarazilo, ale setkal jsem se s tím, ve vícero moritzburgských restaurací, a to nebyly zdaleka obsazené. Naštěstí jsme narazili na restauraci s českým číšníkem, který nám náš dojem potvrdil. Je to obec, která má německé hospody, kde se výlučně hovoří německy. Sám s námi mluvil obezřetně česky, aby ho majitel neslyšel, že neužívá němčinu.
Zastávka v Drážďanech
Po obědě je čas se vrátit do vlasti, ale byl by hřích nezastavit se na chvíli v Drážďanech. Labe je zde již široké a v létě i mělké. Drážďany byly počátkem roku 1945 srovnány se zemí, ale architektonické skvosty se podařilo obnovit. Paláce a honosné domy byly obnovené již v éře socialismu. Předměstí metropole získala typické socialistické paneláky. Církevní stavby byly obnovené do své původní krásy až po roce 1990.
Nejvýznamnější drážďanskou památkou je Zwinger, který se nachází na Starém Městě. V současné době je ve Zwingeru umístěna Státní umělecká sbírka Drážďany. Nacházejí se zde tři expozice: Obrazárna starých mistrů, Matematicko-fyzikální salón a Sbírka porcelánu. Mě však nadchla samotná renesanční stavba se zajímavou dispozicí vnitřního dvora, proměněného v parkové nádvoří.
Korunní branou můžete projít do nevelkého parku s rybníkem. A to již opustíte Zwinger a nedaleko můžete obdivovat saskou renesanci v podobě Rezidenčního zámku, kde je umístěno muzeum. Jen pár kroků od zámku se nachází na předpolí Augustova mostu na břehu Labe pozdně barokní skvost – Katedrála Nejsvětější Trojice.
Mě však více upoutal barokní kostel Frauenkirche, který byl obnoven v roce 2005. Výstup do jeho kupole je náročný, ale za ten výhled to určitě stojí.
Letní rezidence v Pillnitz
Drážďany samotné stojí za delší pobyt, ale když jsme v Sasku jen na skok, je třeba pokračovat dál. Pokud se vydáme proti proudu Labe, tak nedaleko narazíme na obec Pillnitz. Tato obec je vlastně již předměstím Drážďan. Ze saské metropole sem můžete stylově připlout parníkem.
V Pillnitz se nachází krásná letní rezidence v podobě malebného zámečku. Ale Pillnitz je vyhlášený především zámeckým parkem, kde se nachází vysoce rostlá kamélie, která má svůj vlastní skleník. Tato kamélie je stará přes 250 let. Zámeček s pavilóny i parkem byl počátkem 21. století citlivě zrekonstruovaný. Na přelomu zimy a jara se zde konají pravidelné výstav kamélií a v tuto dobu je nejvhodnější Pillnitz navštívit.
¨
Zámek a hrad Weesenstein s nádhernou zahradou
Sluníčko se pomalu kloní k obzoru, ale máme ještě možnost zastavit se těsně před německo-českou hranicí v obci Weesenstein, které vévodí hrad a zámek s nádherně upravenou zahradou. Tento hrad a zámek je zajímavý tím, že zámek byl postavený pod hradem. Takže vystoupáte do nejvyššího patra zámku, abyste spojovací chodbou vstoupili do hradního sklepení.
Tento objekt není tak populární jako Moritzburg či Pillnitz, tak tu nejsou zástupy návštěvníků. Zde jsou k návštěvníkům z Čech vstřícní a všechny popisky jsou německy a česky. Prohlídka je bez průvodce a můžete si tak podle vlastního tempa zámek i hrad prohlédnout.
Na závěr...
Sluníčko pomalu se ukládá do Krušných hor a je čas pomyslet na návrat domů. Výjimečně jsem si v této době dovolil vás pozvat k výletu autem a ne letadlem. Nejlépe je jet do Saska po dálnici č. 8 z ČR. V Sasku se domluvíte bez problému německy a nezřídka i česky. S angličtinou je to horší a kdo vsází na ruštinu, tak doporučuji na ni zapomenout. Snad jen nápis na Zwingru „МИН НЕТ“ připomene obsazení této části Německa Rudou, posléze Sovětskou, armádou.
V Sasku se platí eury a cenová hladina není vyšší než u nás. Pokud byste si chtěli Sasko prohlédnout důkladně, můžu doporučit zámecký hotel v Pillnitz, popř. hotely všech cenových hladin v Drážďanech.
Přečtěte si také o Amsterdamu, městě úzkých domků a tulipánů.