Monako, knížectví na Riviéře

Zpátky na Riviéře...

Letadlo však přistává třicet kilometrů od vytouženého místa na letišti v Nice. Vyzvedávám si v autopůjčovně zamluvené malé autíčko, které bude do křivolakých a úzkých ulic knížectví tak akorát. Jenže je sezóna již v plném proudu, inu začátek června, a mezinárodní půjčovna se mi velice omlouvá, ale malá auta již nemají. Za stejný tarif obdržím větší delší auto Peugeot 5008. Oproti objednanému Peugeot 206 se třemi dveřmi je to opravdu rozdíl znatelný. Snad se mi s ním podaří do Monaka dojet. Již opustit odstavné parkoviště je pro mne malý zádrhel, neboť auto voní novotou a je vybaveno senzory. Takže když sjíždím opatrně ze střechy parkoviště po šroubovici, pípá mi to na všech stranách, neboť tak velké auto se na komunikaci vejde jen tak tak.

Z letiště mě navigace vede rovnou na dálnic A8, což je nejrychlejší cesta z letiště v Nice do Monaka. Ale já nespěchám a chci si vychutnat po letech zase ten opojný pocit, že jsem na Riviéře. A to na té pravé – francouzské. Proplétám se po Anglické promenádě, která vede po nábřeží a od moře ji odděluje pouze písečná pláž. Během sledování moře, dopravní situace, semaforů, chodců, běžců i cyklistů si osahávám řádně svěřený vůz.

Promenáda končí starým přístavem, kde v současnosti jsou zakotvené jachty a plachetnice. Opouštím mořské pobřeží a stoupám do vnitrozemí, neboť z vyvýšené silnice je úchvatný pohled na pobřeží a moře pod vámi. Nedá mi to, zastavuji na odpočívadle a kochám se tou nádherou. Vůz je černé barvy, takže zjišťuji na vlastní kůži, že není rozumné se o něj v poledním žáru opírat.

Monako však už čeká, tak je potřeba vyrazit dál. Míjím horskou vesnici Èze, a vzpomínám, jak jsem před lety ji navštívil a prošel si vyhlášenou výrobnou parfémů a voňavek. To už však míjím poslední francouzskou zatáčku a musím odbočit vpravo, abych vjel do knížectví. Monako má s Francií, tudíž i s Evropskou unií, otevřenou hranici. Takže je tu pouze označení státu, vlajka a upozornění, že v celém království je povolená maximální rychlost 50 kilometrů za hodinu. Aby také ne, když se již v současnosti jedná o městský stát. Ještě před půl stoletím se dala rozeznat jednotlivá města: Monaco, Monte Carlo a La Condamine. Ale Monako v druhé polovině 20. století za vlády knížete Reiniera III. zažilo rozkvět a překotný rozvoj. Ten vedl k masivní zástavbě, která vzhledem ke stísněnému prostoru probíhala a probíhá do výšky. Monako také zasypáváním moře získalo větší rozlohu, aby mohlo podpořit výstavbu nejen obytných budov. Téměř deset let platí nové územní rozdělení státu na 9 městských částí.

Příjezd do Monaka

Vjíždím tedy do vytouženého oblíbeného knížectví a po pravé straně mám vstup do botanické zahrady. Určitě bude čas se tam vypravit. Sjíždím klikatou ulicí dolů k přístavu, kde na mne čeká pokoj v rezervovaném hotelu. Hotel Miramar není exkluzivním hotelem, ale mému rozpočtu naprosto vyhovuje. Jak už jsem zmínil, Monako neoplývá dostatkem volného prostoru a hotel nemá vlastní parkoviště. Je tu systém podzemních garáží a parkovišť, která jsou však zpoplatněná. Většinou pro hotelové hosty je cena 10 € za noc. Daří se mi najít volné místo v přístavu, kde není zákaz parkování a ani placená zóna. Monako mi tak ukazuje svou vřelou tvář, neboť se mi na tomto místě daří vždy zaparkovat.

Čtvrť Monaco-Ville

První kroky vedou do městské čtvrti Monaco-Ville, která se tyčí na skále nad mořem. Na tomto výběžku jsou umístěné významné stavby státu. Ať už to je Knížecí palác, před kterým každý den v 11.55 dochází k ceremoniální výměně stráží, a doporučuji ji vidět. V zimních měsících je stráž oděna do černých uniforem, v letních měsících do bílých. Třebaže jsem sem dorazil pěšky po schodech od přístavu, mám ještě dost sil na prohlídku knížecího paláce. Vstup je vlevo od hlavní brány a prohlídka je bez průvodce. Za poplatek si můžete půjčit audioprůvodce ve světových jazycích. Bohužel čeština ještě nebyla na výběr, ale polština už ano. V rámci prohlídky se dostanete do reprezentativních sálů a vrcholem je prohlídka Trůnního sálu. Do soukromých komnat knížecí rodiny je samozřejmě vstup nemožný. Pokud budete v pokladně paláce platit hotově, použijte vyšší obnos, neboť vám většinou vrátí euromince s monackou ražbou, mj. s portrétem současného knížete Alberta II.

Monacká katedrála

Z paláce je dobré se projít úzkou uličkou k Monacké katedrále. Před tím však doporučuji návštěvu volně přístupné zahrady na jihozápadní straně Palácového náměstí, odkud je krásný výhled na Fontvieilleský přístav jachet a novou čtvrť, která vznikla na navážce a dala přístavu jméno. Do katedrály byste měli vstoupit se zakrytýma nohama i zakrytými pažemi. Katedrála je římskokatolická a zasvěcená svatému Mikuláši. V katedrále naleznete hrobku bývalého knížete i jeho milované kněžny Grace.

Oceánografické muzeum s vyhlídkovou restaurací na střeše

V sousedství katedrály naleznete výstavní Justiční palác. I díky vybrané skvostné architektuře se tu můžete cítit jako v pohádce. Pokračuji ulicí dále k východu a míjím zahradu svatého Martina, ve které je socha zmíněné kněžny. To už mě však kroky přivedly před Oceánografické muzeum. Návštěva není zrovna mnou doporučována, neboť za cenu vstupného moc neuvidíte. Snad jen v přízemí jsou zajímavá akvária s mořskými živočichy. Ale určitě stojí za návštěvu restaurace na střeše muzea. Tam si dát oběd a kochat se nádhernými výhledy na Středozemní moře či knížectví, je snad povinností.

Úchvatná Botanická zahrada

Od muzea odjíždí autobus číslo 2, který má druhou konečnou u botanické zahrady. Než se velkým autem proplétat úzkými uličkami plných pěších, cyklistů, mopedistů i aut, je rozumné si za pár eur zakoupit jízdenku autobusem. 

Prohlídka botanické zahrady je úchvatná. Nejsem sice botanik, ale vyhlídky na druhý nejmenší stát světa odtud jsou dech beroucí. V areálu zahrady je i možnost navštívit jeskyni. Pokud se vydáte do hloubky 60 metrů, spatříte krápníkovou výzdobu. Velice mě překvapilo, když mi průvodkyně, která je pouze v jeskyni, vybídla, abych si na jeden stalaktit opatrně sáhl.

Čtvrť Monte Carlo

Být v Monaku a nenavštívit světoznámou čtvrť Monte Carlo? Nemyslitelné! Zde se nacházejí nejluxusnější hotely a známé Casino. Nejsem hráč, tak mě nezlákalo zahrát si alespoň na jednorukých banditech, ke kterým pustí i turisty. Do herny samotné však musíte mít předepsané společenské oblečení a samozřejmě plnou peněženku.

Pláž ve čtvrti Larvotto

Pokud si chcete užít moře, čemuž jakožto vnitrozemec naprosto rozumím, pak se vydejte na východ knížectví, kde se ve čtvrti Larvotto nachází báječná písečná pláž. Pokud dáváte přednost koupání ve sladké vodě, můžete si zaplavat v bazénu, který nese jméno knížete Rainiera III. Bazén se nachází v jachetním přístavu a je venkovní.

Pár praktických informacích na závěr...

Pohybovat se po Monaku autem je zcela zbytečné, pokud nechcete vyrážet do Francie na výlety. Z letiště v Nice můžete využít k přepravě do Monaka vrtulník, neboť Monako disponuje vlastním heliportem. Pokud nemáte v oblibě leteckou dopravu, vězte, že Monako je napojeno na mezinárodní železniční síť. Z Nice jezdí vlaky přes Monako do francouzského Roquebrune Cap-Martin v dopravních špičkách každých 30 minut. Monacké nádraží je vytesané ve skále a vlastně celá železnice na území knížectví je vedena tunelem. Stejně tak příjezdové silnice do Monaka jsou mnohé, některé z nich vedené tunely. Pohyb po městě je tedy možný autobusy, nebo pěšky. Zdolat výšková převýšení vám pomůže systém veřejných výtahů, které jezdí zdarma.

V Monaku je úředním jazykem monegaština i francouzština. Domluvíte se zde bez problému italsky i anglicky. Jak už jsem zmínil, platí se tu eury a velice je tu rozšířená možnost platit platebními kartami. Cenová hladina je tu vysoká, však 30 % z necelých 40 000 obyvatel Monaka je milionáři. Ale i zde se můžete ubytovat, najíst a užít si Monako za ceny srovnatelné s Francií. Panuje tu celoročně příjemné středomořské klima. Monako je nejen daňovým rájem, ale je to malý kousek ráje na Zemi, kam se vždy rád vracím. Nezapomeňte si vzít s sebou cestovní pas, třebaže se sem dostanete legálně jen na občanský průkaz, neboť zdarma obdržíte monacké razítko do cestovního pasu v turistické kanceláři nedaleko zmíněného kasína.

Přečtěte si také o Paříži, krásce nad Seinou.