Jelikož nepatříme mezi lidi, kteří milují horké slunce a ani nás nijak nelákají tropické pláže, na letní dovolenou raději vyrážíme do chladnějších krajů. Na sklonku letošního léta to vyhrálo Skotsko. Byl to jen kratičký týden, ale naprosto to stačilo k tomu, abychom si tuto zemi zamilovali a zařadili jí mezi naše oblíbené destinace.
Edinburgh jako vstupní brána Skotska
Stejně jako pro mnoho dalších návštěvníků Skotska, je i pro nás vstupní branou do této části britského království Edinburgh. Toto město, ležící v jednom z hlubokých zálivů Severního moře, je především známé svojí historií. Je však také městem pouličních umělců, neboť je každoročně dějištěm světově známého streetartového festivalu. Muzikantů a pouličních performerů je v edinburských ulicích spousta i mimo dobu festivalu a musím uznat, že atmosféra je tu opravdu báječná.
Naše ubytování v Edinburghu nás překvapilo...
Na celý výlet máme ubytování zajištěné již z domova, a tak jedeme z letiště přímo do našeho apartmánu. Příjemně nás překvapuje čisté prostředí i úžasná lokace. Byt je v samém centru města a můžeme tak vychutnávat Edinburgh plnými doušky. Vysoká kvalita ubytování je, jak jsme se přesvědčili i později, ve Skotsku naprostý standard. Všude čisto, lednička bývá plná pro bohatou snídani a s majiteli či provozovateli se ani nepotkáváme, čímž odpadá domlouvání příjezdu a další organizační věci. Běžně to funguje tak, že po zaplacení přijde mailem kód, který se jednoduše vyťuká do zabezpečovacího systému apartmánu a může se bydlet. Jediné co by se dalo skotskému ubytování vytknout, je voda. Umyvadla mají běžně dva kohoutky. Jeden se studenou vodou, jeden s horkou a bohužel nic mezi. Chcete-li si omýt ruce teplou vodou, nemáte šanci. Zajímalo by mě, jak to ti Skotové dělají. U sprchy to naštěstí není, ale sladit si horkou a studenou vodu do přijatelné teploty, je stejně tvrdý oříšek. Zkrátka nic, na co jsme zvyklí z kontinentu.
Dominantou města je Edinburský hrad
Ale zpět k Edinburghu. Hlavní město Skotska vyrostlo na sopečných vrcholcích, zvedajících se z rovinaté krajiny. Centrum města je rozděleno na dvě části oddělené velkým městským parkem. Severní část se nazývá Nové město, ta jižní naopak Staré město. Historické jsou obě části, jen se liší dobou svého vzniku a také architekturou. Dominantou města je Edinburský hrad, od kterého vede hlavní ulice lemovaná vysokými středověkými budovami. Jmenuje se Royal Mile a měří prý skutečně přesně jednu skotskou míli.
Po Edinburghu můžete chodit celé dny a stále vás bude překvapovat novými věcmi. Je to neskutečně příjemné město a dokonale kosmopolitní. Milým překvapením je i to, že mnohá edinburská muzea a galerie mají volný vstup, protože skotská vláda je v podpoře kultury a vzdělání neskutečně štědrá. Kdybychom chtěli toto úžasné město poznat, rozhodně by nám náš týden dovolené nestačil. Obavám se, že by nestačil ani měsíc!
Na dohled od Hebrid
Po třech dnech v hlavním skotském městě vyrážíme vlakem na západní pobřeží. Do města Oban, kde máme zarezervované další ubytování, to je necelých 250 kilometrů. Město Oban leží v jednom ze zálivů Hebridského moře a ostrovy Hebridy tu jsou už jako na dlani. Těšíme se na divokou skotskou přírodu, kvůli které sem hlavně jedeme.
Doprava je ve Skotsku poměrně drahá, takže při placení se nám trochu protočí panenky, ale stojí to za to. Sotva mineme Glasgow, projíždíme úchvatnou krajinou mezi horami, fjordy a divokými řekami. Krajina se nepodobá ničemu, co známe z kontinentu. Tady jsme zkrátka ve Skotsku.
V Obanu nás vítá nefalšované severské počasí. Fouká silný vítr a město bičuje prudký déšť, který však překvapivě není studený. Na náměstí na nás čeká něco, co bychom zde rozhodně nečekali. Obanské náměstí se pyšní palmami a nad městem se tyčí koloseum. Jak se později dozvídáme, sídlil zde jakýsi bohatý a romanticky založený šlechtic a tyto zvláštnosti jsou právě jeho dílem.
Procházíme uličkami plnými kavárniček, barů, restaurací a obchůdků. Užíváme si velmi milé prostředí i rybí speciality v jedné z místních restaurací. Všichni nás varovali, že skotská kuchyně nepatří mezi nejlepší, což je svatá pravda. Rybí pokrmy jsou ale světlá výjimka.
Co by to bylo za návštěvu Skotska, kdybychom nenarazili na skotskou whisky. Právě v Obanu lze navštívit starou palírnu, která funguje tak trochu jako muzeum a je možné se zde dozvědět mnoho zajímavostí o historii i současnosti tohoto světoznámého destilátu. Ty opravdu vybrané značky jsou pro nás neúnosně drahé, a tak zkoušíme jednu z levnějších. Whisky je tu doma, a tak chutná znamenitě.
Pod nejvyšší horu spojeného království
Další den pokračujeme dál na sever do města Fort William. To už jsme obklopení úchvatnou divočinou ze všech stran. Z jedné strany je široké Loch Eil, které je ve skutečnosti fjordem a z té druhé se nad námi sklání skotská vysočina. Fort William bývá poslední zastávkou pro všechny, co se rozhodli zdolat nejvyšší horu spojeného království Ben Nevis nebo vyrážejí na další treky do nitra skotské vysočiny, čili Highlandu. Všude narážíme na obchůdky s outdoorovým vybavením a kanceláře různých agentur, nabízejících výlety do hor nebo zapůjčení sportovní výbavy.
Na rozdíl od Obanu nás přivítalo mnohem lepší počasí, dokonce ani kapka vody nespadla, a tak se hned následující den i my vypravujme do nedalekého Achintee a pomalou chůzí se šineme k sedlu Lochan Meall. Je to převýšení přibližně 550 metrů, takže pro netrénovaného turistu, jako jsme my, je to docela slušný záběr. Kolem druhé hodiny odpolední jsme už na vrcholku a máme opravdu štěstí. Prý se nestává tak často, že z Ben Nevis je tak nádherný výhled jako právě dnes. Užíváme si ho. Je opravdu na co koukat.
Druhý den nás bolí nohy, ale neleníme a vydáváme se za další zdejší atrakcí. Sedáme na malý vláček tažený parní lokomotivou, který nás odváží do malého městečka Glenfinnan. Trať vede přes dlouhý a neuvěřitelně krásný viadukt, který proslavil hlavně film o Harry Potterovi. Právě z Glenfinnanu vede zhruba tři kilometry dlouhá stezka, končící na místě s nádherným výhledem na tuto technickou památku. Bonusem, který jsme nečekali, je zajímavé železniční muzeum hned na glenfinnanském nádraží, jež dokonale vtáhne do časů dávno minulých, kdy skotská železnice byla ve svých začátcích.
Namísto Glasgow opět do divočiny
Nastává den, kdy bychom měli skotskou vysočinu opustit a vrátit se zpět do civilizace. V Glasgow na nás čeká zarezervovaný apartmán a podle plánu bychom tam měli strávit poslední chvíle našeho skotského výletu, než se vrátíme ke zpátečnímu letu do Edinburghu. Z té překrásné přírody se nám však ani trochu nechce. Rozmýšlení není dlouhé, během několika minut je jisté, že zaplacený apartmán v Glasgow zůstane nevyužitý a prohlídka tohoto jistě nádherného města počká na příště. Už teď nám je jasné, že ve Skotsku nejsme naposledy.
O to delší je prozkoumávání mapy a hledání, kde ten ušetřený čas strávit. Nechceme příliš vybočit z naplánované trasy, a tak nakonec nasedáme podle plánu do autobusu do Glasgow, ale vystupujeme již v půlce cesty, ve vesničce Arrochar.
Udělalo se doslova překrásné počasí, na můj vkus až příliš horké. Svítí sluníčko a teplota vystoupala až na 27°C. Děláme si spolu s dalšími lidmi příjemný piknik na úpatí hor nad temně modrým fjordem a je nám skvěle. Asi nejvíce ze všeho mi okolní krajina připomíná islandské východní pobřeží.
Je na čase obstarat si ubytování. Během chvilky však zjišťujeme, že to vůbec není žádný problém. Získáváme pokoj v místním malém hotýlku, a navíc za cenu mnohem nižší než náš apartmán v Glasgow, který jsme si rezervovali již dobré dva měsíce předem. Ráno ochutnáváme i pověstný skotský haggis, o kterém kolují různé zvěsti. Za sebe mohu říci, že je to naprosto odporné. Ale jak se říká: „proti gustu, žádný dišputát“.
Dovolenou uzavíráme stylově. Už po cestě do Edinburghu se zatáhlo a spustil se déšť. A prší a prší. Než přeběhneme od autobusu do letištní haly, jsme celí mokří. To se s námi Skotsko loučí po svém :-)
Další tip na severskou letní dovolenou najdete v článku Island tak trochu jinak.