Na konci června roku 2016 podepsala Evropská unie dohodu o bezvízovém styku s dalšími třemi zeměmi Oceánie. Bez víz se můžeme vypravit na Tuvalu, Kiribati a Marshallovy ostrovy, a to vždy až na 90 dní v půl roční periodě. Musím však přiznat, že na cestování to velký vliv mít nebude, neboť Kiribati jsme již bez víz mohli navštívit na 30 dní. U Tuvalu jsme si po dvou letech polepšili a ušetříme 100 australských dolarů, které jsme za vízum po příletu museli platit a Marshallovy ostrovy nám udělovali bezplatně vízum na 30 dní po příletu. Přesto vám dnes chci přiblížit skupinu atolů, které nesou pojmenování Republika Marshallovy ostrovy.
Stát Marshallovy ostrovy
Jedná se poměrně o mladý stát, třebaže je starší než Česká republika. V roce 1986 vstoupila v platnost dohoda o volném přidružení se Spojenými státy americkými, čímž de facto skončila americká poručenská správa OSN, která byla ustavena v roce 1947. De iure však poručenská správa byla ukončena až v roce 1990. Před tím bylo území ve správě Japonců, ti však prohráli druhou světovou válku. Před tím ještě ostrůvky kolonizovali Němci a před nimi Španělé.
Země z atolů
Už jsem psal, že se republika skládá z atolů, těch je na třicet. A každý atol je tvořen korálovými ostrůvky a ostrovy a má většinou vnitřní lagunu. Nejvyšším bodem je bezejmenné místo, které ční nad hladinu pouhých deset metrů! Z toho plyne, že i Marshallovy ostrovy se právem obávají zvedání hladiny světových oceánů. Z těch třiceti atolů jsou osídlené hlavně atoly dva: Majuro a Ebeye. Dalšími známými atoly jsou určitě Bikini a Kwajalein.
Na atolu Bikini
Na atolu Bikini prováděli Američané jaderné pokusy od roku 1946 až do roku 1958. Z toho důvodu je atol oficiálně uzavřený a radnice atolu se nachází v hlavním městě, které je na atolu Majuro. V posledních letech se však na atol vracejí biologové, aby zkoumali tamní floru i faunu, a to i tu pod hladinou oceánu. A tento atol dal název i dvoudílným plavkám, které vymyslel a nechal si patentovat největší Čech Jára Cimrman. V roce 2010 byl atol zapsán na seznam kulturního dědictví UNESCO.
Největší atol světa
Atol Kwajalein je největším atolem světa a tvoří ho 90 ostrovů. Na nejjižnějším stejnojmenném ostrově je letiště, kde přistává pravidelná letecká linka z Guamu na Havaj. Ale přístup na atol je zakázaný, resp. musíte mít příslušné povolení, které však nezískáte. Ostrov je základnou Spojených států amerických. Po druhé světové válce sloužil jako raketová střelnice, naštěstí tu nebyly testované jaderné rakety. V současné době se na atolu nachází kosmodrom, ze kterého startují rakety s družicemi.
Turistický atol Majuro
Pro turisty je nejpřístupnější atol Majuro, kde se nachází hlavní město, mezinárodní letiště, hotely a turistická vybavenost. Pokud chcete zaletět na jiný atol, stejně musíte přes letiště na Majuru. Hlavní město se nazývá Majuro, podle atolu, ale je to vlastně trojměstí: Delap – Uliga – Djarrit. S tím, že vládní budovy se nacházejí v Delapu, národní muzeum v Ulize a univerzita v Djarritu. Atol je osídlený hlavně na východě. Na jihu se nachází letiště a z letiště až do Djarritu, který je na severovýchodě atolu vede asfaltová silnice a ostrovy jsou propojené mosty či sypanými hrázemi.
Tropický sen na ostrově Eneko
Ostrovy a ostrůvky na severní straně laguny jsou neobydlené a slouží k výletním cílům. V Ulize se nachází turistická kancelář, kde můžete nakoupit nejlepší pohlednice, a která vlastní přístavní molo a loď. U nich si můžete zrealizovat tropický sen. Po zaplacení váš odvezou přes lagunu na ostrov Eneko, kde nastálo bydlí pouze jedna rodina, která se o ostrov stará. Jelikož loď se nedostane až ke břehu, mají 100 metrů od břehu ukotvený prám, na který vás vysadí a pomocí lana a svých paží přitáhnete ponton ke břehu. Pak stanete na bělostném písku a hledáte nejlepší místo pro rozložení své osušky. Jelikož je tu naprostý klid, nemůžete si ani pořádně vybrat, protože svoboda volby se v tuto chvíli stává osobní nesvobodou.
Na Eneku je i turistická vybavenost v podobě převlékárny, přístřešku a toalety s umývárnou. Vodu a potraviny si však musíte s sebou přivézt z hlavního města. Zahledíte se na klidnou hladinu laguny a vidíte, že loď, která vás přivezl, se zmenšuje a mizí vám z dohledu. Tak snad si nás navečer vyzvednou a vrátí zpět do „civilizace“. Nezbývá nic jiného, než si nasadit masku, dýchací trubici a ponořit se do teplých vod laguny. Život pod hladinou je bohatý, proto většinu času strávíte ve vodě. Popravdě řečeno, nic jiného se na Eneku dělat ani nedá. Ostrov projdete za hodinku, když půjdete plážovým krokem. Vegetace je bujná a místy neprostupná. Severní břeh je divoký, neboť zde naráží neklidné vlny Tichého oceánu. Ve srovnání s vnitřní lagunou jsem vůbec nepomyslel na to, že bych se koupal v těchto burácivých vlnách.
Pokud vás nebaví plavat s korálovými rybami, můžete se slunit na bělostném písku a sledovat přes lagunu letiště. Provoz je však minimální. Marshallovy ostrovy jsou daleko od Asie i od Ameriky. Takže Američané doletí maximálně na Havaj a Japonci na Guam, popřípadě Federativní státy Mikronésie. A to je asi tak všechno, co na Eneku dělat můžete.
Co dál...
Popravdě napsáno, na samotném atolu Majuro toho nemůžete dělat víc. Jak jsem se zmínil, v Ulize existuje národní muzeum, které stojí za návštěvu. Vstupné jsme neplatili (po roce a půl jsme byli první návštěvníci), tak jsme si alespoň nakoupili trička a suvenýry, abychom jim udělali tržbu.
Na závěr se sluší pár cestovatelských rad pro cestu na Marshallovy ostrovy...
Na Marshallových ostrovech se domluvíte anglicky naprosto bez problémů, přece jenom volný svazek se Spojenými státy americkými, který spočívá v tom, že za obranu republiky jsou právě Spojené státy zodpovědné, neboť Marshallovy ostrovy nemají vlastní armádu, je znát na každém kroku. Krásně je to vidět na letišti, kde se nachází tabulka, že imigrační kontrola vděčí za svou budovu občanům Spojených států, kteří poskytli finanční dar.
Z pohledu geopolitického není bez zajímavosti, že Marshallovy ostrovy uznávají Čínskou republiku na Tchaj-wanu a ne Čínskou lidovou republiku. Na druhou stranu, takovýchto států v Oceánii je vícero, které navázaly diplomatické styky s Tchaj-wanem.
Oficiální měnou je americký dolar, proto doporučuji sem rovnou s dolary přicestovat. Sice se v hlavním městě nachází banka, kde by možná šlo provést směnu valut, ale raději bych se na toto nepoléhal. A rozhodně doporučuji přicestovat s hotovostí, neboť platební karty se přijímají velmi zřídka.
Doprava na atolu je bezproblémová, fungují tu sdílené vozy taxi, není ani divu, neboť po atolu vede jedna dvouproudá silnice od letiště k univerzitě. Dopravné není drahé, většinou v řádech dolarů, a je velmi úsměvné, když vás místní berou na klín, abyste se mohli pohodlně svézt. Mimo atol Majuro se dostanete lodí, na větší vzdálenosti musíte pouze letecky. Letecky se dostanete i na Marshallovy ostrovy. Musíte podniknout let z Havaje nebo z Guamu. Na Havaj se létá přes Atlantik a celé Spojené státy americké, na Guam se z Prahy můžete dostat přes Soul s jedním přestupem. Pak ovšem následuje Hop On Hop Off, kdy z Guamu musíte absolvovat zastávky na Chuuku, Pohnpei, Kosrae a Kwajaleinu. Nově se otevřela možnost přiletět na Majuro z Kiribati, potažmo z Fidži, ale to je zřejmě pro Evropana velice krkolomné.
Počasí je tropické, doporučuji návštěvu v létě, kdy je suché období. Nezapomeňte si s sebou plavky, osušku, opalovací krém, sluneční brýle a vybavení na potápění. Nic jiného se na Majuru dělat nedá, je to destinace odpočinková. Kdo rád polehává u moře a od dovolené nic jiného neočekává, může si za cíl zvolit Marshallovy ostrovy. A když tak daleko už budete, nezapomeňte známým poslat pohlednici. Třebaže jsou Marshallovy ostrovy samostatným státem, tak poštu jim provozuje pošta Spojených států, ale nebojte se, na poště mají známky Marshallových ostrovů.
Přečtěte si také o dalším tichomořském ráji - Vánočním ostrově, který je součástí republiky Kiribati.