Když se řeknou Emiráty, určitě každého napadne Dubaj. Však Dubaj je pro mnoho z nás synonymem Emirátů. A je to tak správně. Dubaj opravdu leží ve zmíněné zemi, ale není hlavním městem. I když to také není úplně pravda. Dubaj je hlavním městem, ale pouze jednoho ze sedmi autonomních emirátů. A třebaže je nejlidnatějším městem této pouštní země, není městem hlavním.
Abú Zabí je hlavním městem SAE
Hlavním městem celé federace je Abú Zabí, někdy uváděné jako Abu Dhabi. A právě do Abú Zabí jsem se v lednu vypravil. Spojené arabské emiráty jsou federativní konstituční monarchií, a titul emír by mohl být postaven na roveň knížeti. V čele každého emirátu je šejk, tudíž jsou to vlastně šejcháty. Ale hlavou celé federace je prezident. Šejcháty jsou dědičné a opírají se o arabský kmenový systém vládnutí. Prezident je volená funkce, ale od roku 1971, kdy Spojené arabské emiráty vznikly, je vždy zvolen šejk emirátu Abú Zabí a předsedou vlády šejk z Dubaje.
Od roku 2025 je Praha s Abú Zabí spojena přímou linkou a let trvá něco málo přes 5 hodin. Se Spojenými arabskými emiráty má Evropská unie bezvízový styk, i proto je cestování velmi pohodlné a nenáročné. Dokonce odpadly i formality, typu vyplňování příjezdové karty. A ani nemusíte vyplňovat online žádnou registraci. Když jsem vystoupil z letadla, čekala mě pasová kontrola. Pas si načetli, sejmuli mi zorničky a prsty pravé ruky a už jsem zaregistrovaný v systému. Vzpomněl jsem si na to při ubytování na hotelu, kde jsem se ocitl asi za 40 minut od pasové kontroly. I tam mají čtečku pasů a ihned si mě v systému určitě spárovali, a tím odpadla i povinná registrace v ubytování.
Let z Prahy odlétá dopoledne a v Abú Zabí přistane večer. Terminál letiště je moderně koncipovaný a ihned vidíte, že peníze z ropy a plynu tady proudí do infrastruktury. Z letiště na hotel jedu v taxi osvětleným městem. Hlavní tahy jsou šesti proudé a někde je pruhů dokonce deset! Město je hypermoderní a na nábřeží (Corniche), kde se nachází mnou vybraný hotel, je esence moderně pojatého města. To však začnu objevovat až druhý den po rozednění. V okolí hotelu není žádná mešita, tudíž typický hlas muezzina mě neprobouzí.
Ubytování na Corniche je dobrou volbou
Hotel je s pláží a vybaveností spojen podchodem pod širokou pobřežní silnicí. A jak zjišťuji, Corniche je jediné místo, kde se jakžtakž dá procházet. Město je protkáno rychlostními silnicemi a typické centrum, na které jsme zvyklí z českých měst, se tu nekoná. Opravdu se již nedivím, že se tady chodí procházet do krytých klimatizovaných nákupních středisek. Musím uznat, že na Corniche se nacházejí parky s pečlivě udržovanou zelení, ale k nim musíte dojet hromadnou dopravou (autobusy) nebo automobilem.
Velká mešita šejka Zajda
Ale i Abú Zabí nabízí nějaké památky, kvůli kterým se vyplatí sem zavítat. Asi největší dominantou města je Velká mešita šejka Zajda. Šejk Zajd patří k zakladatelům státu a je uctívaný jako osvícený panovník. Na důkaz lásky jeho lidu, mu nechal lid zbudovat největší mešitu v zemi. Jedná se o bělostnou mramorovou stavbu se třemi mohutnými kopulemi a čtyřmi minarety. Překvapilo mě, že je to jediná volně přístupná mešita v zemi pro lidi, kteří nevyznávají islám. Současná podoba je velmi turistická. A to je poznat na provozu. Denně sem naváží autobusy zástupy turistů. Vchod do mešity je pro mne velmi atypický. Vcházíme poměrně daleko od mešity do podzemí, které je příjemně klimatizované. V podzemí se nachází mnoho obchodů a restaurací, včetně záchodů.
Když se proderete ke vstupu do mešity, musíte nejdříve projít ostřížím zrakem módní policie. Ta zkoumá, zda mají muži zahalená ramena a kolena a zda někde není vidět tetování. Těžší to mají ženy, ty musí být zahalené od hlavy až k patě. A dokonce šat musí být splývavý a hlavně neprůsvitný. Pokud tento dress code někdo poruší, není vpuštěn do mešity, třebaže si zaplatil vstupenku. Naštěstí se to dá vyřešit na místě nákupem patřičného oblečení, pro dámy připadá v úvahu abája, která zakryje celou postavu a kápě obleku i vlasy. Přesto doporučuji mít s sebou i vlastní šátek, aby se nepoddajné vlasy daly zkrotit.
A pak už vás zástup lidí unáší nahoru k výstupu. Na božím světle jste před mešitou a běloba mramoru, která vás obklopí, téměř oslepuje. Ale to nemáte šanci nějak vstřebat, neboť dav (v mém případu početná indická výprava) vás unáší do útrob. Nadechnutí se koná na vyznačených fotozastávkách, kde si každý téměř povinně udělá snímek. A půjdeme dál. Obkroužíme nádvoří a uznávám, že mešita je impozantní. Přemýšlím, jak to v tomto davu udělám s obuví, neboť jsem již dlouho poučen, že vstup do mešity je bez bot. Dozorci a strážci mají i toto vyřešené. Do mešity se může pouze nahlédnout, abychom byli ohromení prostorem, výzdobou a nádhernými dvanácti tunovými lustry, které jsou zavěšené v každé kopuli. A tam, kudy vede návštěvnický koridor, je na největším koberci utkaném vcelku položen chodník z prken, po kterém se suneme. Za necelou hodinu je prohlídka u konce a člověk se může v podzemí, kam je nutné se vrátit, naobědvat a nabrat síly.
Qasr Al Watan
Další památkou, kterou jsem v Abú Zabí navštívil, je Prezidentský palác Qasr Al Watan. Opět je zapotřebí mít zakoupenou vstupenku, ale tady to probíhá méně obřadně. Ve vstupní bráně ukážete vstupenku, nejlépe QR kód v mobilu, podrobíte se bezpečnostnímu rámu a nastoupíte do připraveného autobusu. Autobus je vždy připraven. Ten vás proveze rozlehlou palácovou zahradou k paláci. Tam už vstoupíte volně a můžete se kochat arabskou orientální architekturou. Velkolepá vstupní hala vám ukáže vaší malost a nicotnost. V přízemí jsou expozice s místní kulturou, které si v poklidu prohlédnete. Můžete nahlédnout i do jednacích síní a předpokojů. Soukromé patro je však pro návštěvníky nepřístupné. Měl jsem velké štěstí, že v den, kdy jsem se do paláce vydal, neměl prezident žádné jednání. Pak byl palác asi na tři dny uzavřen, neboť probíhala důležitá jednání ke schůzce Ukrajiny, Ruska a Spojených států amerických. Po prohlídce zamíříte ven, kde je přistaven autobus, který vás odveze k vstupní bráně.
Mrakodrapy v Abu Zabí
Nedaleko paláce, mezi palácem a Corniche, se nachází soubor pěti věží – mrakodrapů. Jedná se o Etihad Towers. Jsou to budovy, kde lidé bydlí i pracují. A v jednom z mrakodrapů je možnost vyjet výtahem do 74. Patra a rozhlédnout se z výšky 300 metrů po městě. Pro mne se pohledy z výšky nikdy neomrzí, tak jsem využil i této podívané.
Umění
A poslední návštěvou, kterou jsem si nenechal v hlavním městě Spojených arabských emirátů ujít, je návštěva muzea Louvre. Ano, pařížské muzeum má zde pobočku. A není jediné. Nedaleko od Louvre se dokončuje extravagantní budova pobočky Guggenheimova muzea. A není se čemu divit, vždyť se nacházíme na Kulturním ostrově.
Jinak přiznávám bez mučení, že jsem si sem zaletěl hlavně odpočinout a utekl jsem od ledovky, která sevřela Českou republiku. Na pláži měl hotel vyhřívané bazény, a teplota vody 31 °C byla příjemná. A jak jsem byl překvapený, když jsem vlezl do slaných vod Perského zálivu. Mořská voda v lednu má jen 20 – 21 °C.
Týden utekl jako voda a já opouštím tuto pouštní arabskou zemi. Možná příště zkusím pověstnou Dubaj, když už tam mnoho Čechů bylo. Nebo se vydám poznávat další z emirátů této federace. Ale hlavní město a největší emirát si můžu odškrtnout.