Nur-Sultan, stepní hlavní město

Název Nur-Sultan

Tentokrát se společně podíváme do současného hlavního města této středoasijské republiky, která menší částí svého území zasahuje i do Evropy. Už jen historie pojmenování tohoto města je pozoruhodná. Hlavním městem Kazachstánu je od roku 1997 a za tu dobu již nese třetí jméno. Posledním názvem je Nur-Sultan, které je platné od roku 2019. Současný prezident Kazachstánu ve své inaugurační řeči pojmenoval hlavní město na počest prvního a dlouhodobého prezidenta Nursultana Nazarbajeva. Ten se stal již v roce 1990 prezidentem Kazašské sovětské socialistické republiky a v roce 1991 přivedl Republiku Kazachstán k samostatnosti a byl prezidentem až do roku 2019, kdy z funkce prezidenta po telefonické konzultaci s ruským prezidentem odstoupil. Přesto se současný název vykládá jako dvě slova převzatá z arabštiny: nur – světlo a sultan – vládce.

Od roku 1998 do roku 2019 se město jmenovalo Astana, což v kazaštině znamená hlavní město. Jak je patrné, neměli tehdejší vůdci při pojmenování města moc velkou fantazii. Ale dost možná toto pojmenování je vám známé, neboť se zažilo.

V letech 1991 až 1998, kdy Kazachstán zažíval první roky nezávislosti se město jmenovalo Akmola, což v místním jazyku značí bílý hrob. 

30 let před tím, v období 1961 – 1991, jméno neslo ruské pojmenování na návrh tehdejšího generálního tajemníka Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu (ÚV KSSS) Nikity Sergejeviče Chruščova Celinograd. Celina je označení pro neobdělávanou stepní půdu, na které roste jen tráva. Zmíněný komunista v roce 1954 pojal nápad, že se celiny zorají a bude se na nich pěstovat obilí. Tím se vytvořily obrovské lány, na kterých se hospodařilo. Výnosy z této chudé půdy byly však tak nízké, že se v roce 1971 tento experiment ukončil. Někteří dokonce spekulují o tom, že tento nezdar vedl k pádu sovětského vůdce v roce 1964. Ukončení obdělávání celin však přišlo až v roce, kdy N. S. Chruščov zemřel.

Před rokem 1961 neslo stepní město ruský název Akmolinsk, na který se navázalo v prvních letech samostatnosti Kazachstánu. Zajímavostí je, že město založili Rusové, kteří zde v roce 1824 vybudovali pevnost, kolem které později vzniklo sídlo. A Akmolinsk se stal správním městem již v roce 1868, kdy Rusové anektovali Kazachstán. Město samotné však zažilo rozkvět až s nástupem obdělávání celin, které se vyznačuje hlavně masivní panelovou zástavbou.

Nur-Sultan, uprostřed kazašské stepi

Já jsem do hlavního města přiletěl z již zmíněné Almaty a byl to přílet pro mne impozantní. Step Kazachstánu je naprosto rovinatá a z velké dálky jsem okénkem z letadla zahlédl dominantní siluetu města. Zlaté kupole se třpytily v odlescích slunečních paprsků. Okruh, které letadlo udělalo před přistáním na letišti, odhalil dvě tváře města. Město je rozděleno řekou Išim a jeden břeh vyniká socialistickou panelovou výstavbou a na architektonické památky poměrně chudou část. Za to druhý břeh je výstavní současný moderní doklad architektury. Až jsem měl občas pocit, že se jedná o stavební kýč. Ale s uvědomováním si vlastního národního bohatství se hlavní město vypořádává i tak, že moderní zástavba vzniká i v okolí panelových domů, které jsou už od pohledu na konci životnosti.

Moderní střed města

Moderní střed města je dán velmi širokým bulvárem, tvořeným dvěma ulicemi s monumentálním zeleným pásem uprostřed téměř v ose východ – západ. Na východním okraji na nábřeží řeky Išim se nachází prezidentský palác, který je veřejnosti nepřístupný. Ten za kýč rozhodně nepokládám, třebaže je okázale monumentální. Od něj se vydám po širokém Nuržol bulváru západním směrem. Asi po čtvrt kilometru nacházím v parku Zpívající fontánu. Jedná se opět o monumentální fontánu, která spíše připomíná Křižíkovu fontánu v pražských Holešovicích, než Zpívající fontánu na Hradčanech. Je to obrovská vodní plocha s mnoha tryskami podsvícená barevnými světly. Její monumentalita je patrná hlavně večer a v noci.

Památník Bajtěrek

Pokračuji po Nuržol bulváru dále a přicházím k slavné vyhlídkové věži a památníku Bajtěrek. Jedná se o stavbu v podobě poháru, která má uzavřenou vyhlídkovou plošinu ve výšce 97 metrů. Díky rovinatosti města, lze z Bajtěreku zahlédnout mnoho. Bajtěrek je hlavně významný tím, že na úplném vrcholu je ve zlatě otisk Nazarbajevovy ruky. Na vrcholný okamžik, kdy můžete svou nepatrnou ruku poměřit s rukou vůdce, si však musíte počkat a vystát nekončící frontu. Na vrcholu samotném zjistíte, že vůdce má obrovské rozměry pravé ruky. Po takovém výkonu si na věži dávám poněkud dražší sendvič k obědu.

"Stan" Chan Šatyr

Odpoledne pokračuji západním směrem a procházím parkem, který nese jméno Vodní zelený bulvár. Poté musím překonat širokou hlavní ulici, která je však mimoúrovňová a bez problému ji podcházím, abych se dostal do parku Milenců. Zřejmě je to místo vhodné pro různá dostaveníčka. Já však parkem procházím bez navázání známosti a stanu před obrovitým stanem, který se jmenuje Chan Šatyr. Nejedná se o klasický stan, je to stavba ve tvaru stanu. Velmi zvědavé nahlížím dovnitř, abych zjistil, že se jedná o klasické moderní nákupní středisko.

Uvnitř jsou nazdobené široké uličky plné obchodů s moderním zbožím. V patře se nachází dětský koutek, který je přes celé patro. Jsou tu různé atrakce, přes autíčka, houpačky, skluzavky až po horské dráhy. A samozřejmě tu nechybí ani patro s mnoha restauracemi, kde se dá za rozumný peníz navečeřet. Pobytem v tomto stanu vám významně uteče čas. Inu, tak jsou obchodní centra navrhovaná, abyste zapomněli na čas. Ven vycházím a vidím moderní střed města v záplavě barevného nasvícení.

S deštěm se nepočítalo

Jižní část města je velmi moderní, ale pokud máte štěstí, že vám v suché stepi zaprší, tak spatříte na vlastní oči, že se s dešti při urbanizaci tohoto území nepočítalo. Po dešti vzniklé kaluže se vysávají mobilními vysavači na vodu, které jsou součástí vozidel. A v tu chvíli si uvědomíte, že zde nejsou nikde na ulicích kanály. Prý z estetických důvodu.

Východní část města je také moderní, naleznete tu třeba památník kazašské nezávislosti Kazak Eli, který je ve východním prodloužení osy Chan Šatyr – Prezidentský palác. Mezi tímto památníkem a Prezidentským palácem se rozkládá až k řece Išim Prezidentský park, ve kterém je pyramida nesoucí jméno Palác harmonie a míru. Palác je přístupný v otevíracích hodinách a jedná se o kulturní centrum.

Sever města je tedy poznamenán panelovou výstavbou, ale mezi paneláky narazíte na starobylou synagogu či pravoslavné kostely. Oproti tomu v moderní části města se nacházejí nové mešity.

Na procházky doporučuji nábřeží řeky Išim, která jsou prostorná a k chůzi stvořená. Přes řeku samotnou je řada moderních a architektonicky cenných mostů: Karaotkel či Atyrau.

Na závěr užitečné informace k cestě do Nur-Sultanu

Počasí v Nur-Sultanu je vnitrozemské: v létě slunečno a vedro a v zimě mráz. Po městě je nejlépe využívat autobusy. Městská hromadná doprava je spolehlivá a levná. Ve městě se bez problémů domluvíte rusky, s mladými lidmi i anglicky. Kazaština sice využívá azbuku, ale pro znalce ruské azbuky je kazaština však nečitelná. Kazachstán v době před COVID-19 byl pro občany ČR bezvízovou zemí, v současné době je však nutnost si vízum vystavit a je možné získat pouze obchodní vízum. Platí se kazašskými tenge, ale příjem platebních karet je rozšířený.

Jen čas nám ukáže, zda současné jméno je už konečné.

Přečtěte si také o původním hlavním městě Kazachstánu, městě pod velehorami - Almati.