V dnešním příspěvku vás zavedu do tropického ráje, že těch rájů ale je, na malý ostrov v Tichomoří. Ostrov je sopečného původu, jak to tak v Pacifiku je, obklopený korálovými útesy, které vystupují nad hladinu a tvoří přirozenou zábranu mezi bouřlivými vodami oceánu a klidnými pobřežními vodami ostrova. Zřejmě ještě netušíte, který ostrov jsem vybral, neboť tento všeobecný popis se hodí na více ostrovů.
Ráj v Mikronésii
Další nápovědou může být zmínka o regionu Mikronésie, který zaujímá severní část Oceánie a je tvořen malými (mikro) ostrovy a ostrůvky. Dalším přiblížením je údaj, který vymezuje část souostroví Karolíny a ještě s větším výřezem na Senyavinské ostrovy. Největší z těch ostrovů je dnes popisovaný Pohnpei.
Ostrov Pohnpei
Pohnpei je hlavním ostrovem Federativních států Mikronésie. Federace je tvořena čtyřmi státy: Chuuk, Kosrae, Pohnpei a Yap. Každý stát má své hlavní město a vlastní razítko do pasu. Pohnpei je výjimečná tím, že má své hlavní město Kolonii a ještě federativní hlavní město Palikir.
O kolonizaci a správě ostrově
Možná vás zarazí, že město Kolonia se píše s K na začátku. Je to dáno tím, že po Portugalcích a Španělech tuto oblast kolonizovali (odtud název města) Němci, a to v samém závěru 19. století. V roce 1914 obsadila oblast vojska Japonska a od roku 1920 je Japonsko spravovalo s mandátem Společenství národů. V roce 1949 přešla správa na OSN, kterou vykonávaly Spojené státy americké. Po třiceti letech jednostranně tato mocnost umožnila vznik Federativních států Mikronésie a v roce 1986 zrušila poručenský systém OSN a zavedla nezávislost. Fakticky tento stav byl OSN legalizován až v roce 1990. Dodnes je tento (a nejen tento) státní útvar ve volném svazku se Spojenými státy americkými, což zahrnuje vojenskou, měnovou, finanční i poštovní pomoc, která je daná na základě dohody o volném přidružení z roku 1986. třebaže navenek je stát samostatný a rovnoprávným členem v OSN.
Hlavní město Kolonia
Vstupní branou na ostrov je mezinárodní letiště Pohnpei na severu ostrova. Odtud je to po sypané hrázi do města Kolonia jen kousek. Zde narazíte na památky z dob německé kolonizace. Nejvýraznější je zřejmě zvonice, stojící na okraji města a která lehce zarůstá tropickou vegetací.
Nedaleko německé zvonice je rozpoznatelná obranná zeď města, o hradbách si netroufnu psát, kterou zde vystavěli Španělé. Pozoruhodné je, že část zdi využili budovatelé softbalového hřiště jako přirozenou tribunu.
V hlavním městě ostrova naleznete několik hotelů, poštovní úřad, policii, hasiče a pár obchodů a restaurací. Pokud toužíte po pulzující metropoli, zklamu vás. Nic takového na ostrově a ani v celé Mikronésii nenaleznete.
Kdo je vyznavačem nočního života, bude se tu nudit. Třebaže se občas vyskytne podívaná na reálné tichomořské tance v podání místních děvčat. Později jsme zjistili, že místní děvčata jsou spíše dívenky a trénuje je korejský usedlík. I tak občas vypadá v současném globalizovaném světě tichomořská autenticita.
Pokud chcete mít město s přístavem a letištěm jako na dlani, musíte vystoupat na horu západojihozápadním směrem od města. Na vrcholu se nachází vyhlídková restaurace s barem nesoucí název Cupid´s Bar and Grille. Slavil jsem tam své narozeniny a pohled na soumrak je tam dech beroucí. A naštěstí bez návalů turistů, kterými Mikronésie opravdu neoplývá.
Ostrov nejlépe procestujete s autem
Pokud se chcete seznámit s ostrovem důkladně, je třeba si půjčit auto. Auto místní vnímají jako projev luxusu, tak se nedivte, že vám půjčí v autopůjčovně auto, které má sedáky potažené ještě igelitovou fólií, abyste je neumazali. K řízení vám stačí český řidičský průkaz, a ani si nevzpomínám, že by ho chtěl někdo vidět.
Jakmile máte auto (veřejná doprava, pokud existuje, tak je velmi skromná a dobře utajená), můžete po slušné okružní silnici obkroužit celý ostrov. Délka silnice je necelých 100 kilometrů. My jsme nacvičovali nejdříve na sousedním ostrůvku Sokehs. Snažili jsme se vyjet horu Sokehs Ridge, která zaujme při přistání na letišti svým dominantním obrysem, ale uprostřed výjezdu zmizel asfalt a i místo pro otočení a spojka začala být povážlivě cítit a ani na první rychlostní stupeň se již autu nechtělo výš a ani nám. I když to tak nevypadá, zatočila se nám z té výšky hlava. Místní děti nám po pár minutách uvolnili cestu pod kopcem, abychom mohli projet. Auto je tu natolik vzácné, že silnice slouží pravidelným zápasům ostrovní ligy v odbíjené. Naštěstí není kam spěchat, tak jsme se zaujetím zápas pozorovali a vyčkali, než nám nadzvednou síť, abychom volně projeli.
Hlavní město federace Palikir
Další zastávkou je hlavní město federace Palikir. Nesmíte minout nenápadnou odbočku z okružní silnice. Pokud ji minete, projedete kolem pompézní dominantní budovy velvyslanectví ČLR a za ní je další odbočka do Palikiru. V hlavním městě naleznete vládní budovy, budovu soudu a parlamentu, které jsou vystavené v duchu pacifické kultury a urbanismu. Naleznete zde poštu a pár federálních budov. Jinak je tu naprostý klid a ticho. Nikde jinde na světě jsem nezažil takto až mrtvolně poklidné, hlavní město. Možná Ngerulmud na Palau, který je postavený ve stejném duchu.
Bájný Nan Madol
Okružní silnice nás vede podél západního a jižního pobřeží, ale moře vidět není. K východnímu pobřeží ostrova Pohnpei se tiskne menší ostrov Temwen, který rozhodně stojí za návštěvu. Na východním pobřeží tohoto ostrůvku se nachází bájný Nan Madol. Jsou to trosky města, které vybudovali domorodci na začátku 12. století. Bylo to politické a obřadní středisko Saudeleurské dynastie. Abychom se k této lokalitě o rozloze 18 km2 dostali, musíme auto zaparkovat v lese u poslední chýše. Je to trochu strašidelné, protože nikde není nikdo a z ničeho nic se objeví napřažená ruka požadující poplatek za parkování. Naštěstí jsme na toto byli upozorněni v informačním centru ostrova a počítali s tím. Ještě jsme platili další dva poplatky.
Cestu pralesem po dřevěných chodníčcích a mostkách jsme absolvovali bez úhony. Všude jen tropická příroda a my. Naplánujte si cestu sem na dobu, kdy bude odliv, abyste mohli toto zaniklé zajímavé město lépe prozkoumat. Město je velmi podobné svou strukturou vybudovaných kanálů a umělých ostrovů italským Benátkám a není divu, že je zapsané na seznam Světového dědictví UNESCO.
Na východním pobřeží Pohnpei naleznete i starodávné petroglyfy. Místní děti vás tam rády zavedou, ale počítejte s tím, že i sem je vstup zpoplatněn.
A pomyslným vrcholem východního pobřeží je i nevzdálený vodopád Kepirohi, kde je možnost koupání ve sladké vodě.
Pár užitečných informací na závěr
Na ostrově se domluvíte anglicky, platí se zde americkými dolary a přijímání platebních karet je velmi omezené, i z důvodu slabého internetového připojení. K návštěvě potřebujete cestovní pas. Pokud váš pobyt nepřesáhne 120 dní, nepotřebujete ani turistické vízum. Jediná možnost dopravy sem je letecká, buď přes Soul a Guam, nebo přes Spojené státy americké a Havaj.
Pohnpei patří k těm místům na světě, kam bych se rád znovu vypravil, neboť je to skutečný ráj na Zemi, i když je to nejdeštivější místo na světě. V neprostupném horském prostředí uprostřed ostrova naprší víc než 7,5 tisíce milimetrů. Pokud jsem zaznamenal déšť, byl většinou intenzivní a krátký. A díky klasickým tropickým teplotám okolo 25 °C vše mokré na mně hned uschlo.
Prosím, pokud se sem vypravíte, zahoďte předsudky o domorodcích, chovejte se s úctou k místním, k jejich tradicím i způsobu života. A mějte na paměti, že i zde měli na začátku 12. století vybudované kamenné město s pravoúhlou sítí vodních kanálů a umělých ostrovů. Užijte si opravdový ráj, nádhernou drobnou perlu s bohatými dějinami.
A až poletíte z Letiště Václava Havla v Praze a budete hledat parkoviště, kde necháte své auto během dovolené, vyzkoušejte třeba naše parkování u letiště - Parkování R7 :)