Porto, druhé největší město Portugalska, které se proslavilo věhlasným portským vínem, se nachází na severozápadě Portugalska u Atlantského oceánu. Toto kosmopolitní město sice může na první pohled působit industriálním dojmem, jedná se o nejprůmyslovější oblast celé země, zároveň si však zachovalo svůj historický ráz. Čtvrť Ribeira se už od roku 1996 nachází na Seznamu světového dědictví UNESCO.
Původní budovy v Portu se zachovaly
Právě dochovaná historie výrazně odlišuje Porto od Lisabonu. První zmínky sahají až do 8. století před naším letopočtem, město bylo pod nadvládou Římanů i Arabů. V 9. století se stalo hlavním městem nezávislého Portugalska. Ve 14. století ho vystřídal Lisabon, který ovšem v 18. století zasáhlo obrovské zemětřesení. Vyžádalo si asi 60 tisíc obětí a většina původních budov byla zničena. V Portu však historie žije dál.
Dvoupatrový most krále Ludvíka I.
Dominantou Porta je úchvatný most krále Ludvíka I. Zajímavé je, že má dvě patra, dolní je určeno pro auta, horní pro metro, pěší pak mohou využít obě části. Jeho autorem je Théophil Seyrig, student slavného Gustava Eiffela. Most byl postaven v letech 1881 až 1886 a spojuje historické nábřeží řeky Douro, které se nazývá Ribeira, se světoznámou vinařskou oblastí Vila Nova de Gaia, odkud pochází proslulé portské víno. Přímo u mostu je také horní stanice gondoly, která vozí turisty na promenádu Avenida de Diogo Leite.
Rozmanité původní centrum Ribeira
My jsme se nejdříve vydali prozkoumat historické centrum Ribeira, které nás zaujalo především svou rozmanitostí. Snoubí se zde hned několik architektonických stylů, místní domečky jsou krásně barevné.
Na kopci se tyčí jedna z nejstarších portugalských památek – katedrála Sé, která pochází z 12. století a původně byla vystavěna v románském stylu, později prošla barokní přestavbou. Nachází se zde jedinečná gotická křížová chodba. Z ochozů se nabízí nádherný výhled na červené portské střechy. V nedalekém kostelu sv. Františka je pak k vidění interiér z pozlaceného dřeva z 18. století, jeho součástí je i rodokmen Ježíše Krista. Ze stejného období pochází kostel Igréja e Torre dos Clérigos, jehož 76 metrů vysoká věž nabízí úchvatné výhledy, jedná se ostatně o nejvyšší kostelní věž v Portugalsku. K vidění je zde i dům Casa do Infante, kde v roce 1394 patrně přišel na svět slavný portugalský král Jindřich Mořeplavec.
Centrum se dá projít pěšky
Velkou výhodou je, že mezi památkami se dá chodit pěšky. Funguje samozřejmě také městská doprava, dokonce i lanovka nebo říční taxi. Ve většině případů však není potřeba za dopravu utrácet peníze.
Vzhůru za portským vínem
A už se chystáme na druhou stranu řeky Douro, do čtvrti Vila Nova de Gaia, centra portského vína. Toto jedinečné dezertní víno vzniká obohacením vína o vinný destilát, konkrétně brandy. Díky tomu má vyšší podíl alkoholu (zhruba 18 až 22 procent) a je sladší. Jako portské víno se může označovat pouze takové, které se vyrábí z hroznů z oblasti kolem řeky Douro. Jde o jednu z nejstarších chráněných vinařských oblastí v Evropě. Ve čtvrti se nachází i řada vinných sklípků, které jsou otevřené pro veřejnost. Jeden z nich jsme navštívili, protože neochutnat v Portu portské víno by byl skoro hřích. Bylo skutečně jedinečné a jako bonus jsme si mohli poslechnout zábavné vyprávění místního vinaře. Překvapilo nás, že se vyrábí i bílé portské víno. Není samozřejmě nutné chodit do sklípků, portské se podává snad v každé místní restauraci.
Víno má vlastní muzeum
Portské víno se proslavilo po celém světě a je žádaným vývozním artiklem. Není proto divu, že se ve městě nachází i Muzeum portského vína (Museo do Vinho do Porto), které provází celou historií tohoto lahodného moku. Zajímavé je, že řeka Douro se dodnes využívá ke svážení portského vína.
Nádraží plné historie
Od řeky se táhne dlouhý kopec, který ale stojí za to vyšplhat. Vede totiž k nádraží São Bento, jež patří mezi nejkrásnější železniční stanice na světě. Je zdobené takzvanými azulejos, což jsou modré malované kachličky zobrazující nejdůležitější střípky z portugalských dějin. Šotouše, jako jsme my, potěší i Muzeum tramvají (Museo do Carro Eléctrico), kde se kromě jiných zajímavých exponátů nachází nejstarší portugalská tramvaj pocházející z roku 1872.
Knihkupectví jako z Harryho Pottera
Než jsme začali plánovat cestu do Porta, ani jsme netušili, jak moc je město spojené s Harrym Potterem. Je pravdou, že spisovatelka J. K. Rowlingová nějakou dobu v Portugalsku žila. A zřejmě ji tento pobyt při psaní knih o brýlatém čarodějném učni velmi ovlivnil. Nejvýrazněji je to cítit v knihkupectví Livraria Lello & Irmao na Rua das Carmelitas. Toto nádherné secesní místo založili na přelomu 19. a 20. století bratři António a José Lello a dominantou je vidlicovité schodiště, které nám okamžitě připomnělo Bradavice. Knihkupectví stále slouží svému účelu, zároveň je však velkou atrakcí a kulturní památkou, takže se platí vstupné.
Na dodržování nočního klidu se v Portu nehraje
Sympatické také je, jak to v Portu žije v noci, a to až do pozdních (nebo brzkých ranních) hodin. Lidé se večer scházejí především v parku Virtudes. I my jsme si zde užívali uvolněnou atmosféru a pozorovali při tom řeku Douro. K tomu navíc hráli pouliční umělci, kteří celý zážitek ještě vylepšili. Hudba je v Portu obecně dost oblíbená, u některých barů pravidelně hrají Tunas Académicas, což jsou studentské kapely. Kluby se nacházejí především ve čtvrti Ribeira. Dá se říct, že Porto je takové studentské město, kde to žije. Lidé jsou zde přátelští a není problém se tu domluvit anglicky.
Specialitou je sendvič s hovězím masem
Kromě portského vína je místní specialitou Francesinha. Jedná se o sendvič plněný hovězím masem, šunkou a párkem nebo klobásou, zapečený se sýrem a vajíčkem a přelitý omáčkou z rajčat, bílého vína a piva. I když se to může zdát jako dost podivná kombinace, nám moc chutnal. Jednotlivé chutě se totiž zvláštním způsobem doplňují a prolínají. Většinou se podává s hranolky a zasytí minimálně na půl dne. Francesinha je k dostání v celém Portugalsku, ale své rodiště má právě v Portu. Za jídlem se vyplatí vyrazit do nákupní čtvrti, která se táhne od náměstí Batalha až k populárnímu trhu Mercaso do Bolhão. V bistrech se zde podávají denní menu, na která chodí i místní lidé. Základem kuchyně jsou ryby a mořské plody, velmi časté jsou zde ale i dršťky. Traduje se, že místní v minulosti odevzdali všechno maso králi Jindřichu Mořeplavcovi a sami jedli jen dršťky. Jako dezert se podává Natas do ceu, v němž je krém, velká vrstva drobenky a poleva z vaječných žloutků.
Pláže u studeného Atlantiku
Turisty lákají i místní pláže, které si pochvalují především surfaři. Nejznámější jsou pláže ve čtvrti Foz do Douro, kam jezdí historická tramvaj ze zastávky u kostela sv. Františka. Koupání je ale spíš pro otužilce, protože Atlantik dosahuje maximálně teploty 20 stupňů. My jsme si proto jen užili posezení na pláži s výhledem na nekonečný oceán.
Místní atmosféra nás uchvátila
Porto si snad každý hned spojí s portským vínem a typickým dvoupatrovým mostem Ludvíka I. Město nedaleko Atlantského oceánu toho však nabízí podstatně víc. I když nemá příliš mnoho unikátních památek nebo atrakcí, jako celek působí úchvatně. Stačí se jen procházet křivolakými uličkami staré části nebo vyrazit do některého z mnoha vinných sklípků. Přestože se jedná o průmyslové město, místní atmosféra nás okamžitě uchvátila. Výlet do Porta můžeme jedině doporučit.
Přečtěte si také o hlavním městě Lisabonu nebo o Algarve, pobřeží nekonečných pláží na konci Evropy.