Korejské aerolinky, a tím myslím samozřejmě aerolinky Jižní Koreje, jsou vyhlášené pro svou kvalitu. Měl jsem štěstí, že jsem s nimi nejednou letěl a opravdu komfort na palubě při letu je na vysoké úrovni. Ať už se jedná o nahřívané ručníky, které vám poskytnou letušky po nuceném zklidnění života na palubě letem přes celou Asii, vynikající bohatou kuchyni, včetně světově známého salátu kimchi, přes prostorně velkorysou ekonomickou třídu (v business třídě vás už doslova hýčkají), až po perfektní služby v samotném hlavním městě Jižní Koreje.
Jejich program pro objevování kouzel zmíněné země jsem využil nesčetněkrát, neboť Soul byl mou jedinou, třebaže velmi oblíbenou přestupní destinací při mých letech do Oceánie. Cestou do Oceánie jsem čekal na přestup někdy i více než čtyři hodiny, a to se mi velmi líbilo, že jsem se mohl přes webové stránky letecké společnosti přihlásit na jeden z mnohých výletů, které zdarma Korejci při přestupu nabízejí.
Ještě lepší to bylo vždy při návratu do Evropy. To mi vycházel přestup na korejském letišti Inčchon přes noc, tak jsem v ceně letenky měl i večeři, přespání a snídani ve čtyřhvězdičkovém hotelu nedaleko letiště. Ale pozor! Není to automatické, musíte si o nocleh zažádat při koupi letenky!
Výlety z mezinárodního letiště Inčchon
Nabídka korejského mezinárodního letiště Inčchon zahrnuje výlety podle délky přestupu. Řada z nich je zdarma, jen drobnou nevýhodou je, že neprobíhají každý den v týdnu. Přesto po zakoupení letenky si můžete jednoduše vybrat podle data a času příletu a navazujícího odletu výlet, který by vám vyhovoval. Já oceňuji, že na výběr snad mají všichni cestující, neboť výlety jsou zaměřené na poznávání historie Koreje, relaxaci, zábavu, přírodu, nakupování, pro mladé, sport či kulturu.
Jedinou malou pihou na kráse je to, že ke vstupu do Korejské republiky (Jižní Koreje) je potřeba elektronický souhlas s cestou. Tento souhlas je potřeba vyplnit nejpozději den před příletem do země, je zpoplatněn a platí tři roky. Jinak je Jižní Korea pro občany České republiky za účelem turistiky na 90 dní bezvízovou zemí.
Cesta do Wolmi Parku
Po desetihodinovém letu jsem celkem rád, že se můžu na chvíli protáhnout. Zavazadla mám odbavená do cílové destinace, tak pouze s příručním batůžkem na zádech procházím moderně vybaveným krásným letištěm rovnou k celní a pasové kontrole. Odbavení na kontrolním stanovišti probíhá rychle a je doprovázeno milým přístupem ze stran Korejců. Za čarou nacházím dobře značený stánek s organizací, která výlety pořádá. Vše je dobře organizované, dostávám na památku odznak, kterým jsem označen po celou dobu výletu. Třebaže je tu asi 60 turistů, vše probíhá hladce a klidně.
Naše skupina odjíždí přistaveným klimatizovaným autobusem jako první. Po estakádě opouštíme ostrov Čung, na kterém se nachází mezinárodní letiště. Estakáda je široká s více než třemi jízdními pruhy. Dostáváme se konečně na Korejský poloostrov a sjíždíme z dálnice do města Inčchon. Při první návštěvě Koreje jsem se domníval, že Inčchon je malé město, ne-li obec, které je známo jen díky letišti. Velice jsem se mýlil. Dokonce ani není předměstím Soulu, jak se domnívali někteří moji přátelé. Je to vlastně obrovské metropolitní město s více jak dvěma a půl milióny obyvatel. Tím pádem je třetím největším městem Jižní Koreje. Sleduji les moderních mrakodrapů ze skla, oceli a betonu, ke kterému se blížíme.
Wolmi Park
My však se nenoříme do víru velkoměsta, ale dojíždíme k významnému námořnímu přístavu, abychom se zrelaxovali ve Wolmi Parku. Celý park obkružuje veřejný monorail, který však k mé lítosti není v provozu.
Vystupuji z autobusu a jsem rád, že si protáhnu nohy. Park je sice velký, ale na prohlídku máme jeden a půl hodiny. Inu, organizovaný výlet. Takže tradiční rozchod a za devadesát minut u autobusu. Zastavím se nejprve u informační cedule, kde je i plánek parku. Zjišťuji, že zabloudit není kam, tak se vydávám na vlastní pěst do parku. Park je koncipovaný jako budhistická zahrada. Jsou tu různě malebná zákoutí, kde můžu zrelaxovat nejen tělo ale i mysl a duši. Jakmile je v zahradě přítomný vodní prvek, hned se úroveň zážitku zvedá na vyšší hladinu. Ať už jde o různé rybníčky, vodní plochy, zurčící tryskající fontánky, vše je pro mne osvěžující.
Překvapuje mě, jak se nás patnáct nerušené rozptýlilo po parku. Užívám si plnými doušky samoty a v parku můžu v rybníčkách pozorovat zlaté rybky – většinou jsou to koi kapři. V ohradách se pasou, nebo odpočívají jeleni sika a jiní asijští sudokopytníci. Zahrada má i záhony rozkvetlých rostlin. Je tu možnost sednout si na lavičku, popř. si udělat piknik, a co je důležité, jsou tu pítka. V zadní části parku objevuji muzeum tradičního korejského života a korejské emigrace. Muzeum je volně přístupné, tak zvídavě okukuji expozice.
Uprostřed parku se nachází neveliký pahorek, který je 108 metrů nad mořem, na který se dá pohodlně vystoupat po parkové cestě. Pahorek se jmenuje Wolmison Summit a je z něj zajímavý výhled. Čas je však neúprosný a já se poslušně vracím na domluvené stanoviště k zaparkovanému autobusu. Jsme všichni dochvilní, tak se můžeme vypravit do městské tržnice. Ta se nachází v historickém centru Inčchonu.
Městská tržnice Sinpo
Sinpo tržnice je hlavně tržnicí s jídlem. Jsou zde uličky s restauracemi s tradičním korejskými pokrmy, ale jsou zde i uličky, kde si můžete na přípravu tradičního korejského pokrmu nakoupit suroviny. Ačkoliv rád vařím, nakupovat suroviny nechci, tak si vyhrazený čas pro návštěvu tržnice rezervuji pro pozdní oběd. Jídlo si vybírám očima, neboť neumím korejsky ani slovo. Třebaže korejština používá abecedu, tudíž nemá znakové písmo, neumím přečíst vůbec nic. Takže se slovně nikterak nemůžu dotazovat, co to je? Jak to chutná? Kolik to stojí? Tak přistoupím na celosvětově srozumitelnou posunštinu a risknu si objednávku jídla. Naštěstí mám dostatek korejských wonů, neboť na tržnici s platebními kartami nepochodím, a musím napsat, že jsem si vybral dobře. Po vydatném chutném obědě opět nasedám do přistaveného autobusu a nechám se odvézt zpět na letiště.
Na letišti podstoupím výstupní proceduru a vedle fialového čtvercového vstupního razítka získávám zelené kulaté razítko výstupní. Teď už je jen na mně, zda najdu správnou stojánku s odletem do tichomořské destinace. Tak snad jsem vám na tomto jediném příkladu ukázal, jak je jednoduché využít nabídky Jižní Koreje.
Z dalších výletů můžu zmínit jízdu do demilitarizovaného pásma mezi oběma znesvářenými Korejemi, které jsem se zúčastnil s rusky mluvící korejskou průvodkyní. Nebo návštěvu Soulu. Ale o tom třeba někdy příště.
Přespání na účet jihokorejských aerolinií
A jak funguje hotelová služba při tranzitu přes noc? Jestli si dobře vzpomínám, a já doufám, že ano, měl jsem při jedné ze svých zastávek na přestup asi 16 hodin. Neměl jsem žádné potvrzení registrace hotelových služeb. Jen jsem jednoduše zašel za hraniční kontrolou k přepážce Korean Air a ukázal jim letenku. Ihned mě mile a srozumitelně, na letišti se bez problému anglicky domluvíte, navigovali do pohodlného kyvadlového autobusu s označením jména hotelu, kde již byli nějací jiní cestovatelé, a do pár minut nás odvezli do nedalekého čtyřhvězdičkového hotelu. Na recepci mi vydali kartu od pokoje, ubytoval jsem se, osprchoval a došel si na večeři, která byla formou bufetu. Na pokoji jsem ulehl do příjemné postele a v klidu usnul. Ráno jsem se velmi vydatně nasnídal, vrátil jsem kartu od pokoje a přistaveným autobusem se nechal odvézt na letiště.
Nevím, zda takovéto služby nabízejí i jiná letiště a aerolinky, já se prozatím s tímto servisem setkal pouze v Jižní Koreji a vám vřele doporučuji, pokud budete cestovat do Asie, Austrálie či Pacifiku přes Inčchon, využijte všech bezplatných možností, které tato východoasijská země nabízí.
Přečtěte si také, jak využít jeden den při přestupu v Šanghaji v článku Šanghaj, město mnoha světových nej.