Britské Panenské ostrovy

Ostrovy Malých a Velkých Antil

V Karibiku existuje mnoho samostatných států, které nejsou na globu vůbec patrné. Ani mapa Střední Ameriky tyto droboučké ostrovní státy nezobrazuje ideálně. Jen ty nejlepší atlasy mají mapu s výřezem Karibiku, kde jsou již ostrovy Malých Antil patrné a popsané. Mezi samostatnými státy se však nacházejí i zámořská území, ať už Spojených států amerických, Francie, Nizozemska či Spojeného království. Americké Panenské ostrovy i Portoriko (nejmenší ostrov z Velkých Antil) jsem vám už přiblížil. Stejně tak jsem podrobně popsal všech šest nizozemských ostrovů (Aruba, Bonaire, Curaçao, Saba, Svatý Eustach i část Svatého Martina). Z francouzských ostrovů jsem představil Martinik a část Svatého Martina. Guadeloupe a Svatého Bartoloměje představím někdy příště. A z britských území jste si mohli přečíst nějaké zajímavosti o Anguille a Montserratu. A dnes splatím dluh britským územím na Malých Antilách, neboť vás vezmu na hlavní ostrov Tortola, který je součástí územního celku, jenž nese název Britské Panenské ostrovy.

Návštěva se mi povedla až napodruhé...

Britské Panenské ostrovy ve mně vzbuzují dvojaké pocity. Navštívit toto nevelké území jsem se snažil dvakrát a až podruhé se mi to povedlo. Na své první cestě do Karibiku jsem měl připravený itinerář velmi podrobně. Věnoval jsem se severní části Malých Antil. Už v té době mě přešlo, že bych během měsíce mohl procestovat celý náhrdelník karibských perel poskládaných do souostroví Malých Antil. To prostě nelze absolvovat, ani v šíleném tempu závratnou rychlostí. Tenkrát jsem měl naplánováno, že přiletím z Antiguy na Britské Panenské ostrovy, na nich pobudu týden, během kterého si udělám jednodenní výlet na Americké Panenské ostrovy, a pak budu pokračovat do nizozemské části Svatého Martina, odkud se vypravím mezikontinentálním letem zpět do Evropy.

Jedinou slabinu tohoto plánu jsem viděl v návštěvě území Spojených států amerických, ale říkal jsem si, pokud mě Američané na Americké Panenské ostrovy nepustí, svět se nezblázní a já také ne. Před cestou jsem si vyřídil nezbytné povolení k návštěvě amerického území (ESTA) a uklidňoval se tím, že pohovor s americkým pohraničníkem nějak zvládnu. Jenže ouha, k tomu abych ESTA řádně využil, jsem se vůbec tenkrát nedostal. V malém letadle dosedám na mezinárodní letiště Britských Panenských ostrovů a už mě mělo zarazit, že fronta dvaceti spolucestujících postupuje přes imigrační úřednici velmi pomalu. Jakmile se k Penny Donnovanové dostanu já, je zle. Odvede si mě stranou do přilehlé kanceláře a začíná to kontrolou zavazadla. Šéfová, Penny Donnovanová, se mi kufrem neprobírá, to je pod její důstojnost, ale přiřazuje mi dva mladé úředníky. Těch se ptám, co se děje, ale jen krčí rameny. Po nějaké chvíli se dozvídám, že vůbec netuší, proč se mi to děje.

Jakmile je jasné, že žádné podezřelé či závadné věci v zavazadle nemám, ujímá se mě korpulentní starší dáma Penny Donnovanová a začne s pomalým klidným výslechem. Vysvětluji, že jsem normální turista z Evropy, který chce procestovat ostrovy Malých Antil. Jakmile jí představím itinerář, podivuje se tomu, že chci navštívit najednou Americké Panenské ostrovy. Běžná praxe je spíš taková, že z Amerických Panenských ostrovů se jezdí na jednodenní výlety na Britské. Chce vidět, zda mám vůbec povolení ke vstupu na americká území. To ji ukazuji a doufám, že tím to vše skončí. A vlastně se nemýlím. Tím to skončilo. Bylo mi sděleno, že mě nevpustí na území Britských Panenských ostrovů, a to bez udání důvodů. Jak jsem později zjistil, je to možné a toto může uplatnit jakýkoliv pohraničník jakéhokoliv státu. Tak jsem vyčkal v kanceláři na odpolední letadlo, které mě mělo vrátit na Antiguu. Dlužno dodat, že po svém výkonu, šéfová odkráčela a agendu převzal její zástupce, který mi vzniklou situaci nedokázal objasnit. K dobru jim musím však přičíst, že o hladu a žízni mě nenechali. I jsem si mohl telefonicky zrušit objednané auto a hotel. Tak mám alespoň zážitek v podobě nevpuštění. Naštěstí jsem nedostal do pasu razítko nežádoucí. S tím by se cestovalo mnohem hůře.

Druhý pokus o návštěvu Britských Panenských ostrovů

Při své čtvrté cestě do Karibiku jsem se odvážil opět Britské Panenské ostrovy přidat do svého cestovatelského seznamu. Tentokrát však v klasickém pořadí, tj. jednodenní výlet z Amerických Panenských ostrovů. Trajekt ze Svatého Tomáše odjížděl na Tortolu v brzkém dopoledni a já doufal, že Penny Donnovanová, pokud ještě je činná ve službě, zůstala na letišti a nebyla přeřazená do přístaviště.

Loď překonala krátkou vzdálenost poměrně rychle, ani jsem nestačil vyplnit příjezdový lístek. Činím tak až těsně před okénkem imigračního úředníka. Úředník zběžně projede vyplněné údaje a asi třikrát se mě ptá, pokaždé jinak, zda opravdu odpluji večerním trajektem zpět. Třikrát ho uklidňuji, že ano. Chci si jen prohlédnout hlavní město Road Town, poslat pohlednice, utratit nějaký ten dolar a vrátit se zpět. Však Evropan s malým batůžkem necestuje nadlouho. Nakonec kýžené razítko do pasu získávám, ale musím poctivě napsat, že jsem již nedoufal. Tak, a jsem tu.

Hlavní město Road Town

Road Town je opravdu ospalá díra. Karibská atmosféra tu sice vládne, na koloniálním architektonickém stylu je to poznat. A mnoho domků tu má veselé barevné nátěry. Jen lidé mě překvapují. Vůbec se tu nesetkávám s karibskou rozverností a veselostí. Všichni tu jsou odměření, uzavření a možná i plaší. Třebaže Road Town je hlavním městem, prochází jím pouze jedna hlavní silnice kopírující přístav ve tvaru podkovy. I přesto tu je instalovaný jediný semafor na celém území. Silnice tu jsou sice vydlážděné, ale přijde mi, že údržba zaostává. Ani ta pověstná karibská načančanost tu na první pohled nevládne.

Oslovuji místní s dotazem, kde naleznu poštu? První tři domorodci mi ani neodpovědí, čtvrtý neurčitě ukáže severním směrem. Až pátý je ochoten mě k poště dovést. Toulám se po nábřeží a zálibně si prohlížím jachetní přístav, který je oddělen od přístavu trajektů. Při pohledu na pohupující se plachetnice i motorové jachty si vybavuji poznámku z tištěného průvodce, že Britské Panenské ostrovy jsou velmi vhodnou destinací pro majitele luxusních jachet.

V restauraci s výhledem na přístav

Jelikož je čas oběda, nacházím si klidnou restauraci s výhledem na přístavní zátoky a těším se na oběd. Čekání si krátím psaním zakoupených pohlednic. Jsem plný příjemného pocitu, že to příkoří, které mi Penny D. způsobila, jsem dnešním dnem odčinil. Třebaže si stále vybavuji ten čtvrthodinový pohovor s pohraničním úředníkem. Oběd mi zachutnal, výtečné kuře s bramborami mě vždy potěší, zvláště je-li připraveno na karibský způsob.

Venku před restaurací, stále se nacházím v centru hlavního města nedaleko úřadu vlády, se popelí kvočna s kuřaty. Jelikož jsou to čerstvě vylíhnutá kuřátka, potlačím v sobě provinění, že jsem jim před chvíli snědl sourozence.

Odpolední procházka

V pozdním odpoledni se procházím Road Townem a zjišťuji, že tu opravdu není nic, co by stálo za pozornost. Inu, Britské Panenské ostrovy jsou rájem jachtařů a potápěčů. Možná vzdálenější ostrovy souostroví nabízejí něco zajímavějšího, ale nevěřím tomu.

Informace závěrem...

Jezdí se zde vlevo, a pokud byste chtěli řídit, musíte si zažádat od dočasný místní řidičský průkaz. Platí se zde americkými dolary a domluvíte se anglicky. K návštěvě nepotřebujete víza, pokud doba nepřekročí 6 měsíců. Na Tortolu se můžete dostat letecky z Portorika, Amerických Panenských ostrovů, Antiguy či Svatého Martina. Nebo můžete využít jeden z pěti mezinárodních přístavů. 

Nechci vás od tohoto území odradit, ale myslím si, že je dobré zveřejnit i nějaké cestovatelské neúspěchy, či těžkosti. Neboť i s tím se na cestách můžete setkat.

Přečtěte si také o Amerických Panenských ostrovech, křehkém ráji v Karibiku.