Sedím v pohodlném rychlém vlaku a za oknem se probouzí podzimní den. Letiště Schiphol, kam jsem dosedl přímým letem z Prahy, nechávám za sebou a kochám se ranní mlhou, která se líně převaluje nad rovinatou barevnou krajinou Nizozemska. Sluneční paprsky se velmi líně snaží prodrat skrz mlhu a ještě před zimou zahřát půdu. Vypadá to na slině krásný den.
Podzimní romantika zpoza okna vlaku
Podzim tu rozehrál okouzlující koncert snad všech barev, které má na paletě. Inu, podzim v Nizozemsku zřejmě čerpá inspiraci od starých nizozemských mistrů, kteří s paletou barev tvořili nádherné obrazy. Zlatý věk nizozemského malířství spadá do 16. a 17. století a hlavními představiteli jsou čtyři význační umělci, nad jejichž dílem se i v současné době tají dech. Rembrandt van Rijn, Jan Vermeer, Frans Hals a Jan Steen byli průkopníky do té doby uměním nezachycující detaily, jako je zátiší či výjevy z každodenního života.
Stále ještě sním a za oknem jedoucího vlaku mi ubíhají výjevy z každodenního života i detailní zátiší. Tu se nad jedním z četných nizozemských kanálů poodhalí mlžná opona a já zachytím výjev lovící volavky. Je úspěšná, v ranním podzimním slunci se v jejím zobáku stříbřitě blýská ulovená rybka.
Na nádraží Rotterdam Centraal...
Ze snění a zároveň pozorování podzimního Nizozemska mě vytrhne, až vlastně vyruší, ohlášená konečná stanice vlaku Rotterdam Centraal. Na nádraží se dostávám z romantické jízdy vlakem rovnýma nohama rovnou do ranního shonu. Přijíždějící vlakové soupravy vpouští do moderně řešeného prostoru obrovského nádraží početně velké davy, které se snaží dostat včas do práce. Ó jak jsem šťastný, že já v pátečním ránu mohu být pouhým pozorovatelem a nemusím být součástí davu spěchajícího do práce. Dav se rychle rozděluje na tři hlavní toky. Nejmohutnější tok se valí do stanice metra, která je součástí budovy nádraží. Další tok unáší lidi na zastávku tramvaje vlevo před budovu nádraží a zbylý tok kdysi mohutného davu využívá výhody pěší chůze a mizí do města.
Miniworld Rotterdam
Sluníčko zde ve městě už svítí necloněně, ale ještě nehřeje. Při východu z nádraží si všimnu, že vpravo se nachází Miniworld Rotterdam. Pravidelně otevírá až v poledne, ale tento týden je výjimečný, neboť mají otevřeno již od desíti. Jak už název napovídá, jedná se o živé muzeum, kde je zachycen nejen zmenšený Rotterdam se svým přístavem, ale i okolní rovinatá krajina. Prohlídka mi zabere téměř celé dopoledne, neboť je stále na co se dívat. V poledne se otevře i restaurace, která je součástí muzea a na výběr mám z řady teplých i studených pokrmů. Asi nikoho nepřekvapí, že si tu můžu dát i nakládané sledě, kteří jsou vyhlášenou nizozemskou lahůdkou.
Moderní budovy v centru Rotterdamu
Venku už slunce hřeje a já se vydávám do středu města. Jsem značně překvapen, že se tu nacházejí pouze výškové moderní budovy. Až později se dozvídám, že skvostné historické centrum města bylo srovnáno se zemí dne 15. května 1940, kdy německá Luftwaffe bombardovala Rotterdam plných 90 minut, třebaže v tu dobu již Nizozemsko kapitulovalo. Mé kroky míří k mostu Erasmusbrug, který patří mezi dominanty města.
Maritiem Museum u přístavu
Ještě než k němu dojdu, zastavím se v Maritiem Museum, které je hned u jachetního přístavu. Už i venkovní expozice stojí za to, abyste se zastavili a kochali se krásami nejen lodí ale i základní vybaveností každého přístavu, a to jeřáby.
Erasmův most
To už však zahlédnu zmíněnou dominantu a mířím tam. Jedná se moderní lanový most, kterému místní právem říkají Labuť. Most je z devadesátých let minulého století a klene se přes řeku Nová Máza, která je snad jedním říčních koryt delty řeky Rýn. Zajímavostí je, že je to poslední most před ústím řeky do Severního moře. Jméno nese po místním rodáku – význačném učenci Erasmu Rotterdamskému. Všímám si, že pod mostem i na mostě je čilý dopravní ruch. Pod mostem proplouvají vodní taxi, čluny, které spojují jednotlivé části města. Prohlédnout si Rotterdam z vodní hladiny se mi jeví jako skvělý nápad. A také to skvělý nápad je!
Rotterdam býval donedávna největším přístavem světa
Rotterdam je přece vyhlášeným světovým přístavem. Až do roku 2004 byl největším přístavem světa. Dnes je největším přístavem Evropy. A pokud toužíte po atmosféře Europoort Rotterdam, jak zní oficiální název, tak vězte, že si přístav můžete prohlédnout pěšky či na kole. K mé smůle tam linky vodního taxi nejezdí. Však je jádro přístavu vzdáleno od středu města asi čtyřicet kilometrů. Ale přístav jako takový se táhne od historického centra města až k moři. Přístav tvoří z velké části rafinérie, neboť se tu zpracovává ropa. Ale správa přístavu láká k návštěvě i na zachovalou a výjimečnou přírodu s řadou vzácných rostlin a zvířat.
Po projížďce vodním taxi zjišťuji, že je čas někde složit hlavu k spánku. Rotterdam jakožto druhé největší město Nizozemska nabízí velkou škálu ubytování od luxusních hotelů až po jednoduché hostely. Dobrá večeře v jedné nábřežní restauraci a hurá na kutě.
Vyhlídková věž Euromast a Het Park
Druhý den po snídani vyrazím k další turistické zajímavosti města. Tou je vyhlídková věž Euromast. Nachází se nedaleko zmíněného Erasmusbrugu. Procházím upraveným rozsáhlým parkem Het Park, který má anglický styl, řadu malebných zákoutí, a teď na podzim hraje všemi barvami, stále však převládá zelená. V parku je i řada vodních ploch a při krásném podzimním dnu nabízí krásné procházky.
Euromast je betonová věž dosahující do výšky 185 metrů z šedesátých let minulého století. Na vyhlídkovou plošinu, ze které mám Rotterdam jako na dlani, je to výtahem pohodlné, přece jenom po procházce parkem by se mi schody šlapat nechtěly. Věž má i panoramatickou restauraci a dokonce zjišťuji, že je zde možné se vyspat, neboť tu jsou umístěné i apartmány. Věž nabízí turistickou klasiku. Vedle rozhledu a jídla nabízí taktéž zábavu. A to jsem teprve 100 metrů nad zemí. Pokud chci na vrchol, a to já chci, musím nastoupit do panoramatického výtahu, který vyjede do zmíněných 185 metrů. Překvapením je, že ve výtahu jsou sedačky. Pohodlně se usadím a již stoupáme vzhůru. Nahoře se nevystupuje, ale zůstává se sedět. Výtah se pomalu otáčí a dopřává nám 360 ° rozhled. Pak se s námi zase snáší na vyhlídkovou plošinu ve výšce 112 metrů.
Podzimní bloumání ulicemi Rotterdamu
Zbytek dne již jen tak bezcílně bloumám ulicemi Rotterdamu a sleduji sobotní podzimní městský život.
Potkávám se nejen s lidmi, ale i s ptactvem. Mořští racci se mi stále vysmívají a jejich chechot téměř neutichá. V jednom z klidnějších koutů mě vítá hejno zvědavých kachen, ale jelikož pro ně nemám nic do zobáku, jsem po chvíli pro ně nezajímavý.
Můj pobyt v Rotterdamu se chýlí ke konci a já své kroky stáčím opět k vlakovému nádraží Rotterdam Centraal. Za pár minut už sedím v pohodlném vlaku, který mě veze k letišti. Vlak v sobotu navečer je prázdnější než v pátek ráno a krajina za okénkem vagónu se pomalu ale jistě chystá k spánku, neboť sluníčko se již schovalo za obzor, nebo jak se tady říká, šlo spát do moře.
Užitečné informace k cestě do Rotterdamu závěrem...
Rotterdam je klasické evropské město, které má výbornou turistickou vybavenost. Po městě se vyplatí chodit pěšky, ale můžete se svézt nejen vodním taxi, ale i metrem (je tu 5 linek), tramvajemi a autobusy. Platí se tu eury a přijímání platebních karet je tu hojně rozšířené. Bez zajímavosti není i fakt, že jedním z partnerských měst Rotterdamu je české hlavní město Praha, a to již od roku 1991. Do Rotterdamu se dostanete velmi pohodlně z Letiště Václava Havla Praha přímou linkou do Amsterodamu, kde na nádraží přesednete do vlaku. Četnost spojení Rotterdamu s letištěm Schiphol je vysoká. Rotterdam má na severozápadě letiště, které je společné pro Rotterdam a Haag, ale přímé lety z Prahy na něj nevedou.