Kyrgyzstán

Ladou do centra města

Realita předčila očekávání. Třebaže je biškecké letiště moderní a vstupní formality byly spíše formální, tak výstup do kyrgyzské reality byl exotický. Letiště Manas pojmenované po nedaleké obci se nachází asi 30 kilometrů od centra Biškeku severozápadním směrem. Veřejná doprava ani ve formě populárních maršrutek před letištěm nefungovala a podle vyjádření místních se musí dojít na hlavní silnici (asi 2,5 kilometru), kde je zastávka autobusů s velmi nepravidelným jízdním řádem. Takže jsme nakonec vzali zavděk taxikářem s notně zastaralou Ladou 2105, která pamatovala socialismus, přehlédli jsme prasklé čelní okno a domluvili se na ceně za odvoz do města. Během jízdy po téměř prázdné široké silnici, všichni odjeli z letiště dříve, než jsme si stačili vyměnit peníze, se taxikář bodře rozhovořil o krásách místních děvčat a téměř se stal kuplířem, když nám třem chlapům nabízel seznámení za účelem sňatku. Alespoň tak jsme tomu v ruštině rozuměli.

Hlavní město Biškek

Biškek, který se v éře Sovětského svazu nazýval Frunze, podle bolševického vojevůdce Michaila Frunzeho, který odtud pocházel, je hlavním městem a nemá dlouhou historii. Já jsem se na základní škole ještě učil, že hlavním městem svazového Kirgizstánu je Frunze. Přepis z ruštiny vycházel z ruského pravopisu, kdy hlásky k a g jsou měkké. Teď už však píšeme Kyrgyzstán a hlavním městem samostatného Kyrgyzstánu je od roku 1991 přejmenované město Frunze na Biškek. Biškek byl nejdříve založen jako pevnost v roce 1825 a až v roce 1868 byla pevnost Rusy zbořená a vystavěná osada Pišpek.

Zajímavostí je, že ustavení Kyrgyzské sovětské socialistické republiky, vyčleněním z RSFSR, proběhlo až v roce 1936. A od tohoto roku je zmiňované město městem hlavním. Samotný Biškek byl budovaný na obdélníkovém půdorysu s orientací ulic východ-západ a sever-jih. Hlavní třídou je Čuj, která drží zmíněný směr východ-západ. Na této třídě, která dříve nesla jméno Lenina, se nacházejí vládní budovy, včetně prezidentského paláce, univerzitní budovy i komplex Akademie věd. Ulice protíná hlavní náměstí Ala Too, kterému dominuje Národní historické muzeum. Před muzeem se tyčí obrovská socha jezdce Manase na koni, který je legendárním hrdinou spojující Kyrgyze proti Ujgurům.

Vedle sochy Manase se nachází památník nezávislosti s čestnou vojenskou stráží. Každou hodinu je možné sledovat výměnu stráží, která však není nikterak slavnostní, jako třeba střídání stráží před knížecím palácem v Monaku. Za zmínku stojí ještě vládní palác, který je pojmenovaný pro svou bělost jako Bílý dům. Vystavěn byl pro komunistickou stranu na konci 80. let 20. století. V současnosti, zde sídlí vláda, parlament i prezident. Po městě jezdí trolejbusy, autobusy, maršrutky a taxi. Město je silně postkomunistické, to znamená, že centrum je obklopeno domy z přelomu 19. a 20. století. Sem tam se objeví i panelový dům, ale vesměs se jedná o nízkou zástavbu. Výhodou je, že město je zelené a nachází se v něm dost parků. Všudypřítomné pomníky a památníky jsou odrazem sovětské doby.

Pohoří Alatau a národní park Ala Arča

Ale dost bylo o Biškeku, kde není třeba dlouho pobývat, neboť krása Kyrgyzstánu se nachází mimo hlavní město. Už z Biškeku jsou vidět zasněžené vrcholky nedalekého pohoří Kyrgyzského Alatau, součást Ťan-šanu, který lemuje jih města. Zasněžené vrcholky hor se pnou až do výše 5 000 metrů nad mořem. Hory jsou pro Kyrgyzstán opravdovým turistickým magnetem. Výhodou je, že pohoří nejsou jen pro horolezce, ale na své si přijdou i vyznavači vysokohorské turistiky.

My jsme se vypravili na jednodenní výlet do národního parku Ala Arča, který je vzdálen od Biškeku asi 40 kilometrů na jih. Vstup do parku střeží socha kozorožce. U brány parku je veliké parkoviště, kde končí i maršrutka z Biškeku a dál už musíme po svých. Na začátku jsme v nadmořské výšce 1500 metrů. Jedná se o alpinský typ parku o rozloze necelých dvaceti tisíc hektarů. Park byl zřízen již v roce 1976. Název parku dala protékající řeka, kterou jsme několikrát na naší túře brodili. Tím, že řeka sbírá vodu z vrcholků pohoří, je nasnadě, že i v létě je chladivě osvěžující. Leč delší pobyt v ní způsobuje citelné podchlazení nohou. Naštěstí brody nejsou hluboké a voda vystoupí maximálně do poloviny stehen dospělého muže.

Po cestě míjíme tradiční kyrgyzské jurty a vidíme se popásat koně. V parku je velice populární jízda na koních. My však trénujeme svoje nohy a pomalu stoupáme, neboť postupujeme proti proudu řeky. Nad hlavami nám krouží draví ptáci, ale nejsme pro ně ničím zajímaví. Ala Arča je nejoblíbenějším, a tudíž nejnavštěvovanějším místem Kyrgyzstánu. Zahraničních turistů je tu pomálu, převládají Rusové, ale dominují místní Kyrgyzové. Počasí nám přeje a my se kocháme nádherou kyrgyzských hor a čistotou horského vzduchu. Dostáváme se do nadmořské výšky 2700 metrů a je to na ubývajících silách znát. Je na čase se vrátit zpět, neboť nocovat v národním parku nechceme.

Jezero Issyk-kul

Dalším vyhlášeným místem Kyrgyzstánu je horské bezodtoké jezero Issyk-kul. Za ním se přesouváme na severovýchod země. Výškoměr ukazuje hodnotu 1600 metrů nad mořem. Z Biškeku jsme se sem dopravili pohodlnou maršrutkou. Ta nás zavezla do města Karakol. Z centra města jezdí plážový autobus přímo k jezeru. Přestože je parné léto a teploty vzduchu jsou nad třiceti stupni Celsia, voda je opět chladivá až studená. Město Karakol se nachází východně od jezera a je spíš výchozím bodem pro vysokohorskou turistiku v horách Ťan-šanu. Město samotné je zajímavé snad jen tím, že zde zemřel ruský cestovatel Nikolaj Prževalskij. Však také za socialismu toto město neslo jeho jméno.

Pokud se chcete v chladných vodách jezera koupat, doporučuji severní břeh s vyhlášenými klimatickými lázněmi Čolpon-Ata. Je to místo s bohatou turistickou výbavou. Jižní břehy jsou více opuštěné a lázeňské pobyty se tam soustředí do městečka Tamga.

Věž Burana

Posledním místem, které jsem v Kyrgyzstánu navštívil, byl velký minaret Věž Burana. Nachází se 80 kilometrů východním směrem od Biškeku a opět se k ní dostanete maršrutkou z východního biškeckého autobusového nádraží. Burana stojí již 10 století a je možné na vrchol věže vystoupit. Rozhled z výšky 25 metrů za výšlap stál. V přilehlé jurtě jsme se však dozvěděli, že věž původně byla vysoká 45 metrů, ale četná zemětřesení stavbu poškodila. Díky záchranné rekonstrukci v 70. letech minulého století tu je věž dodnes. V blízkosti věže je i starobylé pohřebiště s náhrobními kameny.

Na závěr k cestě do Kyrgyzstánu...

Kyrgyzstán je zajímavou zemí, ale z postsovětského bloku patří s Tádžikistánem k těm chudším. Přesto se tu můžete cítit dobře. V zemi se platí somy, které směníte na letišti, popř. v jakékoliv bance v Kyrgyzstánu. Platba pomocí platebních karet je možná výjimečně pouze v hlavním městě. Ohledně gastronomie je to tu ráj pro maso chtivé. S vepřovým se však moc nesetkáte, přece jenom tu převažuje islám, ale zato můžete ochutnat koňské maso, skopové a drůbeží. U jezera Issyk-kul samozřejmě i ryby. Nejčastěji se zde maso griluje, či rožní v podobě šašliků. 

S Kyrgyzy se nejlépe domluvíte rusky, mladí Kyrgyzové umějí i anglicky. Všechny nápisy jsou v azbuce a výhodou je, že pro turistu důležité objekty jsou označené i v ruštině.

Vstupní formality jsou bez problémů, neboť bezvízový styk stále trvá a země ukončila i veškerou restrikci z pohledu COVIDu-19. Do Biškeku je možné letět pouze jižní cestou přes Turecko. Letenky na nadcházející léto jsou v rozmezí 15 až 20 tisíc korun.

Přečtěte si také o sousedním Kazachstánu - Almatách, městě pod velehorami nebo o Nur-Sultanu, stepním hlavním městě.