Martinik, kus Francie v Karibiku

Hurikánová sezóna zpravidla trvá od června do listopadu

Musím ale také napsat, když už se o hurikánové sezóně zmiňuji, že hurikánová sezóna zpravidla trvá od června do listopadu, že v tomto období nejsou ostrovy denně bičované přívaly vod a trápeny značným poryvem větru. Pokud však hurikán na ostrov zaútočí, zpravidla způsobí značné materiální škody. Naštěstí lidských obětí je málo, a to díky včasnému upozornění na blížící se oko hurikánu. Během hurikánové sezóny se utlumuje turistický ruch, většina hotelů a restaurací je zavřená, na druhou stranu ceny za ubytování a turistické služby klesají na přijatelnou úroveň. Třebaže Karibik považuji za svou zimní destinaci, můžu potvrdit, že červen a červenec na Malých Antilách jsem zažil s krásným počasím, s občasným mráčkem na azurovém nebi a s minimem turistů.

Martinik, kus Francie v Karibiku

Martinik je integrální součástí Francie, jedná se o zámořský region a zároveň zámořský departement Francie. Obecně se Francie skládá z 18 regionů a 101 departementu. Z toho plyne, že Martinik jakožto region se nedělí na departementy, ale na tomto karibském ostrově se region a departement kryjí. Martinik má i svůj správní parlament a rovnocenné postavení jako zbylých 17 regionů v rámci Francie.

Martinik objevili při své plavbě námořníci Kryštofa Kolumba v roce 1502. Začátkem 17. století kolonizovali ostrov francouzští zemědělci. A Francie si udržela svůj vliv na ostrově až do dnešních dnů. Martinik byl krátce okupován Brity na přelomu 18. a 19. století. Hlavním městem byl Saint-Pierre na úpatí sopky Mont Pelée, a to po celou dobu až do roku 1902. 

Sopka Mont Pelée

8. května 1902 se zničehonic probudil zmíněný vulkán a způsobil velkou přírodní katastrofu. Nutno podotknout, že celé souostroví Malých Antil je převážně vzniklé vulkanickou činností. Na začátku 20. století byla seismologie ještě v plenkách, a tak si výbuch a následný výron žhavého magmatu vyžádal na 30 tisíc lidských životů. Saint-Pierre bylo z velké části zničeno, tak se hlavní město ostrova přeneslo do Fort-de-France. Sopka je označovaná za činný stratovulkán, který je nechvalně proslavený svými charakteristickými erupcemi, kdy se při erupci uvolňují velká mračna velmi žhavých oblaků. Laviny a popel ze sopky zasahují velkou oblast. Studium zmíněného výbuchu vulkánu dalo základ moderní vědě – vulkanologii. Poslední erupce proběhla v roce 1932.

Návštěva města Saint-Pierre

Při návštěvě města Saint-Pierre se vrchol vulkánu halil do bělostných mraků a boky sopky se zelenaly porostlou vegetací bujného tropického lesa. Město samotné nezaniklo a láká turisty k návštěvě. V centru města se dochovaly trosky výstavní budovy divadla, které jsou volně přístupné a hlavně v areálu se nachází i Cyparisův žalář. Legenda praví, že vězeň Cyparis byl žalářníky při výbuchu sopky zapomenut v žaláři, a to mu paradoxně zachránilo život, protože láva i následné uniklé plyny se do kobky nedostaly, a tak Cyparis zázrakem ničení přírodního živlu přežil. Více o výbuchu i zmíněné legendě se dozvíte v přilehlém muzeu Franka A. Perreta. Muzeum je po něm pojmenováno, neboť ho založil. Patří k prvním vědcům vulkanologie, a na sopku Mont Pelée instaluje první seismické přístroje. Muzeum je pojato hlavně jako Památník katastrofy z roku 1902. Otevřeno je denně od 9 do 18 hodin a vstupné není nikterak přemrštěné, dospělí zaplatí 8 €.

V městečku samém stojí za návštěvu i Katedrála Nanebevzetí Panny Marie. Jedná se o katolickou katedrálu a přes svůj zhoršený stav je bohužel v současnosti dočasně uzavřená. Mně se povedlo dostat se dovnitř a užasl jsem nad malebným, leč jednoduchým interiérem. 

Výstup na sopku Montagne Pelée

Na sopku je možné vystoupit, a to až na vrchol ke kráteru. Nejlépe je vyjít z městečka L´Ajoupa-Bouillon, odkud vede značená turistická cesta GR M1. Z počátku se jedná o lehce stoupající cestu, která vede podél krásných soutěsek Gorges de la Falaise. Pokud se nechcete nechat okouzlit soutěskami, můžete autem vyjet po silnici k útočišti Aileron, kde je parkoviště a restaurace. Odtud už cesta šplhá do příkrého kopce, ale stále je cesta označená GR M1. Můžete dojít k Druhému útočišti, což je dřevěný přístřešek a kochat se pohledem na vrchol kráteru, pokud vám to počasí dovolí. Anebo, odhodlaní pokořit vrchol, před tímto útočištěm odbočíte vlevo a vydáte se k Třetímu útočišti, což je jednoduchá zděná bouda, odkud vede odbočka k vrcholu.

Hlavním městem Martiniku je Fort-de France

S okolními městy tvoří ucelenou urbanistickou aglomeraci. Zajímavostí je samotné centrum města, které pulzuje velmi línou karibskou atmosférou. Pomyslným středem města je Parc La Savane. Jemu dominuje Památník Smrti. Ten je věnován všem zemřelým otrokům, kteří zahynuli při nelidském zacházení na plantážích francouzských pánů. Ve stejném parku je socha francouzské císařovny Joséphine Bonapartové, rodačce z ostrova Martinik. Leč její socha postrádá hlavu, vždy ji někdo urazí, a mívá ruce červené „od krve“. Té se dává za vinu, že kvůli svým finančním zájmům oddalovala zrušení otroctví na ostrově.

Otroctví bylo na Martiniku zrušeno až v roce 1848 dekretem národního hrdiny francouzského ministra Victora Schoelchera. Knihovna nesoucí jeho jméno je skvostem města i ostrova a nachází se v severozápadním cípu zmíněného Parc La Savane. Určitě se osmělte a vejděte dovnitř. Krása interiéru dokresluje malebnost a skvostnost exteriéru. V budově do dnešních dnů funguje veřejná knihovna. 

Další skvostnou budovou přiléhající k Parc La Savane je budova pošty, telegrafu a telefonu. I zde pořád sídlí instituce, pro kterou byla budova vystavěna. V jihovýchodním cípu parku se nachází pevnost Fort Saint-Louis, ve které sídlí vojenské námořnictvo Francie. V pevnosti se nachází slavná Holandská promenáda (Esplanade des holandais), která je dočasně uzavřená, stejně tak muzeum, které se v pevnosti nachází. K pevnosti přiléhá městská pláž, která je zvláště v odpoledních a večerních hodinách zabraná omladinou.

Ve městě samotném stojí za zmínku ještě budova radnice, která se nachází v docházkové vzdálenosti od Parc La Savane. Jedna budova je historická reprezentační a druhá je moderní, kde si obyvatelé města vyřizují každodenní záležitosti. Nedaleko od radnice stojí nepřehlédnutelná dominanta města Katedrála svatého Ludvíka.

Za karibskou modří se vydejte na jih nebo na úplný sever ostrova

Pokud však toužíte po vyhlášené modři Karibského města, tak doporučuji se vydat na jih ostrova, určitě se nesplete, když si vyberete pláže v okolí městečka Sainte-Anne, nebo v blízkosti městečka Sainte-Luce, anebo na úplném severu pod úpatím sopky Mont Pelée pláž anse couleuvre.

Závěrem pár praktických informací k cestě na Martinik...

Na Martinik přiletíte z Francie (letiště Orly) na mezinárodní letiště, které se nachází nedaleko hlavního města. Třebaže na ostrově existuje pravidelná autobusová doprava, doporučuji si vypůjčit automobil. V hlavním městě je provoz poněkud hustší, ale dá se to zvládnout. Přes celý ostrov Francouzi postavili dálnice a víceproudé rychlostní silnice, takže si jízdu užijete. K řízení vám stačí český řidičský průkaz. Na Martiniku se mluví francouzsky a místní kreolštinou, ale při troše dobré vůle se domluvíte i anglicky. Měnou je tu euro, však se jedná o část Evropské unie a integrální součást Francie. Přijímání platebních karet je všeobecně rozšířené.

Co se týká stravování, nemohl jsem si stěžovat, neboť martinická kuchyně je skvělá směs kuchyně francouzské a kreolské. Určitě se vyplatí, dát si v parnu místní ovoce, nebo si z nich nechat vylisovat čerstvou šťávu. K jídlu doporučuji chutně upravené mořské ryby a mořské plody. Pokud nemusíte mořskou kuchyni, nezoufejte, protože ostatních druhů masa je na ostrově dostatek. Takže pokud už zamračení vyhlížíte zimní měsíce a s nimi spojené plískanice, mrazy a sníh, pouvažujte, zda tento čas nestrávit v Karibiku. Martinik má výhodu, že sem můžete přiletět pouze s občanským průkazem a pobývat tu neomezenou dobu. Klidně celou sychravou zimu!

Přečtěte si také o nedalekém ostrově Barbados, od království po republiku.