V dnešní pozvánce vás zavedu na jeden malý ostrov, který pro mne (zatím) byl výjimečným místem světa. Tento malý ostrov se nachází v Tichém oceánu a leží těsně pod rovníkem, to znamená, že se vypravíme na jižní polokouli. Tím ostrovem je samostatná nejmenší republika světa – Nauru. Možná jste nikdy neslyšeli a ani nečetli o této republice. Nevadí. Pokud jste něco četli, tak určitě o internačním táboru pro uprchlíky, který tu zřídila Austrálie. Nebo jste možná zaznamenali, že ve zdejší jediné bance perou špinavé peníze Rusové. Ale spíš se přikláním k tomu, že většina z vás čte o tomto mikronéském ostrově poprvé.
Nauru si je v něčem podobné s Českou republikou. Společně s Marshallovými ostrovy a Kostarikou jsou tyto čtyři republiky jediné ve světě, kde ještě donedávna existovaly akcie na doručitele. Od 1. ledna 2014 však ČR tuto bizarní ekonomickou společnost opustila. Tím však podobnost nadobro skončila. Nauru je tropickým ostrovem Tichomoří, který se nezaměřuje na turistický ruch. Spíš mi přijde, že dělá vše pro to, aby turisté tento ostrov míjeli.
Těžba fosfátu na Nauru
Nauru neoplývá ničím, co by připomínalo pozemský ráj. A že jiné ostrovy v Tichomoří tuto zjednodušenou představu splňují vrchovatě. Nauru bývalo v minulosti zastávkou mořských ptáků, a tak bohatství ostrova spočívalo v něčem daleko přízemnějším. Trus ptáků byl cenným fosfátem, bez kterého se v minulosti neobešel jediný prací prostředek. Ložiska fosfátů byla objevena na začátku 20. století, ale zisky plynuly zahraničním těžařským firmám. V poslední den ledna roku 1968 vyhlásilo Nauru samostatnost. Do té doby bylo poručenským územím OSN ve správě Spojeného království, Austrálie a Nového Zélandu. V roce 1970 byly doly zestátněny a Nauru se ze dne na den stalo nejbohatším státem světa. Místní to pocítili tak, že veškeré služby, včetně zdravotnických a školských byly zadarmo. Když se zásoby začaly tenčit, obdrželi Nauřané odškodnění za ekologickou katastrofu způsobenou těžbou od Austrálie. Tuším, že každý ostrovan obdržel 10 000 australských dolarů, které však nesměl vyvézt, resp. k vývozu bylo schváleno jen 200 AUD za rok.
Když jsem si povídal s místními, byl jsem frustrovaný. Mladí neviděli vůbec žádnou budoucnost, mluvili o státních úsporách a neměli ani přehled o světě. Že na odlehlých ostrovech světa neznají Českou republiku, na to jsem si již uvykl. Ale neznalost Evropy mě už zarazila. A vlastně jsem se dozvěděl, že z cizích zemí znají jen a pouze Austrálii. Víc mě však zarazil jejich nezájem a letargie. Starší lidé už mají své rodiny, nějaké živobytí a našli si smysl života na omezeném dvacet jednom kilometru čtverečním.
Nauru je výjimečné i v tom, že nemá hlavní město. Pokud bychom byli důslední, nemá vůbec žádné město. Jen podél pobřeží dokola celého ostrova se vyskytují osady. Vládním distriktem je Yaren, kde jsou pouze vládní a správní budovy. A poblíž se nachází mezinárodní letiště.
Nauru opravdu nenabízí žádná turistická lákadla. Zajímavá je důlní činnost, která je už ve fázi útlumu, ale přesto ještě potkáte na silnici nákladní auta plně naložená fosfáty. Důlní železnice už je pouhým reliktem doby. Ve vnitrozemí jsou ještě dohledatelné koleje o úzkém rozchodu a občas bujnou tropickou vegetací zarůstající zrezivělé důlní vagónky. Parní lokomotiva, která kdysi na ostrově tahala náklady, se dočkala v nákladním přístavišti pomníku.
Pokud se domníváte, že na Nauru by se vyplatilo lenošit na pobřeží a koupat se v teplých vodách Pacifiku, musím vás vyvézt z omylu. Celé pobřeží je obehnané korálovým útesem, který chrání ostrov. Kvůli rybolovu a přístupu na ostrov se v jednom místě bradlo odstranilo a prohloubilo se dno. Tím také vznikla jediná pláž na Nauru a naleznete ji na západní výspě ostrova. Moře tu však není vhodné ke koupání a ani potápění.
Avšak nedaleko odtud naleznete rozpadající se nákladní zařízení na fosfáty. Neboť velké lodě, které drahocennou surovinu z ostrova odvážely, se nemohly dostat až k pobřeží, proto bylo potřeba využít konzolových nosníků – cantileverů.
To už jsme ovšem v distriktu Aiwo, kde naleznete internetovou kavárnu, poštu, jeden ze tří ostrovních hotelů, olympijský výbor Nauru, jednotku hasičů, protestantský kostel a správní budovy dolů.
Příroda na ostrově Nauru
Pokud byste toužili po přírodních památkách, opět je v tomto Nauru výjimečné. Téměř tu žádná příroda není. Úrodný pás pobřeží je široký sotva na pár stovek metrů. Ale nedaleko letiště se nachází podzemní jezírko Moqua Well, které je součástí podzemních jeskyní. V jihozápadním vnitrozemí se nachází Buada laguna, ale je to spíš takový rybník se žabincem naprosto nevhodný ke koupání.
Jak tedy trávit smysluplně čas na Nauru?
Nabízí se možnost vysedávání v baru a popíjení tropických koktejlů či vychlazených piv. Ale pozor! Toto je možné pouze dva večery v týdnu. A to když přiletí letadlo z Austrálie nebo z Fidži a přiveze zásoby. Ale to vlastně v únoru nevadí, neboť únor je suchým měsícem. Abych zahnal nudu, půjčil jsem si od místních lidí automobil. Musím uznat, že denní sazba nebyla závratná. Maximální rychlost na ostrově je stanovená na 60 km/h mimo obec a na 40 km/h v obci. I přes tyto limity objedete po okružní silnici ostrov za čtvrt hodiny. No nevadí, v jednom směru jsem objel ostrov po směru hodinových ručiček, tak druhý okruh bude proti směru. Ale i tak se čas téměř nehýbe. Zkusil jsem projet ostrov křížem krážem a překvapilo mě, že u vjezdu do oblasti dolu mě nezastavili a ani nekontrolovali. Autem jsem zřejmě dosáhl i nejvyšší bod ostrova nazvaný Command Ridge, místní mu říkají Janor, který se nachází ve výšce 70 metrů nad mořem a je shromaždištěm při hrozbě cunami. Všechny únikové značky na pobřežích vás k vrcholu nasměrují. Na ostrově se nachází i benzínová stanice, kterou jsem však nemohl využít, neboť palivo v nádrži vůbec nepokleslo, třebaže jsem ostrov projel čtyřikrát dokola a dvakrát skrz.
Pokud nechcete riskovat poklidnou jízdu po ostrově vypůjčeným automobilem, tak vězte, že každou hodinu dopoledne a navečer obkrouží ostrov autobusová linka. Třebaže vám všichni budou tvrdit, že autobus nejezdí a pokud jede, není pro zahraniční návštěvníky, můžete ho využít a ani se neplatí jízdné.
Praktické rady na cestu na Nauru...
Na Nauru se hovoří anglicky a naurusky. Platí se australskými dolary, které je možné směnit v jediné bance Nauru, ale doporučuji se jimi vybavit již před cestou na Nauru. Cestovní šeky a platební karty se zde nepoužívají. Pouze hotovost! Na ostrov létá, pokud jsou finance na letecký benzín, jednou týdně z australského Brisbane, nebo jednou týdně z fidžijského letiště v Nadi s mezipřistáním na kiribatské Tarawě. Podle letového řádu tu můžete pobýt dva dny (při letu z Brisbane a zpět), pět dní (při letu z Fidži a zpět) nebo týden, pokud budete cestovat jedním směrem.
Ubytovat se můžete v jedné ze čtyř ubytovacích možností: hotely Menen a Od-N Aiwo, ubytovna Ewa nad jedinou místní velkoprodejnou a domácí ubytování na letišti.
Abyste tuto výjimečnost mohli navštívit, musíte si předem zajistit nauruské vízum. To je velmi složitá procedura, ale mně se povedla vyřídit již během devíti měsíců. Nauru má minimum zastupitelských úřadů a ani jeden nevydává víza.
O víza si musíte napsat přímo na Nauru, výpadky připojení jsou časté a běžné. Ke kladnému vyřízení potřebujete mít doklad o zakoupení letenek, potvrzené ubytování a vyplněný vízový dotazník, který vám však zašlou e-mailem poté, co projevíte zájem o návštěvu. Po odsouhlasení dostanete předvízum, které je nutné si vytisknout, bez něj vás do letadla nepustí. A když přiletíte, předvízum s pasem odevzdáte a druhý den se dostavíte do imigrační kanceláře, kde obdržíte složenku na 100 australských dolarů. Z vládní budovy se musíte přesunout do vzdálené banky v jiném okrsku, kde v hotovosti zaplatíte požadovaný obnos. Dostanete potvrzení, se kterým se vrátíte zpět, a vydají vám pas s nauruským vízem. Na tento den doporučuji si půjčit automobil, jinak úřední hodiny nestihnete. A vyzvedávání pasu se vám může protáhnout na více dnů. Bez pasu nelze ostrov opustit, proto doporučuji být vytrvalý a vše vyřídit v jednom dni. Jak z výše uvedeného vyplývá, pracovní morálka státní správy nevyniká vstřícnosti ke klientům a efektivitou procesů.
Pokud byste opravdu toužili tuto výjimečnou republiku na světě navštívit, neváhejte a ozvěte se. Snad vám budu nápomocen si tento podivný sen splnit. Takto jsem dostal na Nauru již čtyři Čechy. A až budete cestovat po Tichomoří, nenechte se odradit poznámkami obyvatel jiných ostrovů, že na Nauru se na dovolenou nejezdí. Že tam není pro turisty nic zajímavého a maximálně tam létají pouze lidé za prací v oblasti důlních činností. Můžu vám potvrdit, že vše je pravda. Na druhou stranu je ostrov velmi bezpečný, neboť internační tábor pro uprchlíky již na ostrově není. Nezapomeňte si s sebou vzít knihy, časopisy a společenské hry, aby vám pobyt na Nauru vůbec utekl. A že dochází k pravidelným výpadkům elektřiny v době příletu a odletu letadel vás nesmí překvapit. Přece jenom letiště je velkým žroutem elektřiny.
Možná jsem vás k návštěvě ostrova Nauru nezlákal, ale to víte, přestupní rok a výjimečně dlouhý únor mě k tomuto pozvání inspirovaly.
Přečtěte si také článek o tichomořském ostrově Pohnpei, drobná perla s historií, kde najdete skutečný ráj na Zemi.