Již před časem jsem vás zavedl na ABC ostrovy, jak se také někdy nizozemským ostrovům u pobřeží Jižní Ameriky říká.
Navštívili jsme společně Arubu a Curaçao. Ale chybí nám písmeno B, a to je právě Bonaire. Jinak zeměpisně srovnané od západu na východ jsou ostrovy takto: Aruba, Curaçao a Bonaire. Dnes představovaný ostrov je tedy nejvýchodnějším ostrovem ze zmíněné trojice.
Do roku 2010 byl ostrov součástí nizozemské kolonie, později nizozemského zámořského území Nizozemské Antily. Ke zmíněným ostrovům ještě patřily tři ostrovy v Závětrných Malých Antilách: Svatý Martin, Svatý Eustach, které jsem již též představil a Saba (ta na představení stále čeká).
Karibské Nizozemsko
Referendum, ve kterém se všichni obyvatelé ostrovů měli právo vyjádřit k budoucímu uspořádání zámořského území, dopadlo tak, že Bonaire, společně se Sabou a Svatým Eustachem, se stal integrální součástí Nizozemska s jistými zvláštnostmi. Karibské Nizozemsko, jak se tři naposledy zmíněné ostrovy též nazývají, není součástí Evropské unie, mají však status přidružených oblastí EU. Zajímavostí je, že od roku 2011 je zákonným platidlem americký dolar, který nahradil Zlatý (Gulden) Nizozemských Antil, jenž je stále platidlem na Svatém Martinu a Curaçau.
Potápěčský ráj Klein Bonaire
Bonaire oproti svým sousedům nabízí klid a pokoj karibského ráje. Ostrov má rozlohu necelých 300 kilometrů čtverečních a žije zde pouhých 15 tisíc lidí. Sluší se napsat, že ve správě Bonaire je i malý ostrov Klein Bonaire, který je oddělen od hlavního města Kralendijk průlivem. Klein Bonaire je neobydlený, ale z hlavního města se na něj dostanete vodním taxi. Využívají toho hlavně potápěči, pro které je to vyloženě karibský ráj. Ne nadarmo se překládá hlavní město ostrova jako Korálový útes.
Hlavní město ostrova Kralendijk
Jediným skutečným městem je výše zmíněné hlavní město, ve kterém naleznete vládní budovy, muzeum, poštu, přístav a obchody. Na jih od hlavního města se rozprostírá letiště. Urbanizováno je západní pobřeží střední části ostrova a jen stěží poznáte, kdy jste opustili město a kdy jste se ocitli v osadě či vesnici.
Národní Park Washington Slagbaai
Na severozápadě se nachází Národní Park Washington Slagbaai. Národní park zaujímá pětinu ostrova a je nejstarší vyhlášenou rezervací Nizozemských Antil. Již v roce 1969 vláda rozhodla o zřízení parku. V parku žijí papoušci, plameňáci, leguáni, kteří jsou na Bonaire endemičtí. Na plážích kladou vejce všechny čtyři duhy mořských želv, které se na Bonaire vracejí. Park je přístupný pouze v osobním automobilu a nepustí vás dál, pokud nemáte s sebou náhradní kolo, dostatek vody a nezaplatíte vstupné.
Samozřejmostí je návštěvnické centrum, které je součástí vstupu, kde si vyzvednete tištěné průvodce. Silně se doporučuje opalovací krém a sluneční brýle, neboť sluníčko je tu tropicky ostré. Park je možné navštívit od středy do neděle a pouze za denního světla, tj. od osmi do sedmnácti hodin. V parku jsou jednosměrné cesty, které jsou pro vaše auto sjízdné. Můžete si s sebou vzít potápěčské vybavení a prohlédnout si i podmořské krásy tohoto ostrova. A nemusíte se bát, že nemůžete vystoupit z auta, samozřejmě můžete, a tím si vychutnat i pěší turistiku po parku. A jak to tak v národních parcích bývá, i tady je řada pravidel, která se musí dodržovat. Ale žádné pravidlo nevede k šikaně. V parku se nachází i nejvyšší vrchol ostrova Brandaris Hill s nadmořskou výškou 241 metr.
Národní mořský park Bonaire
Měli byste vědět, že všechny vody v okolí ostrova jsou národním mořským parkem, který byl vyhlášený již v roce 1979 za účelem ochrany želv a korálů. Park zahrnuje nejen korály, ale i mořskou trávu a mangrovy. Zaujímá necelých 30 kilometrů čtverečních. V celém prostoru se nachází asi stovka veřejných kotvišť, kde můžete zakotvit svou loď a oddávat se ponorům či šnorchlování. Ale pozor, používání kotev je tu zakázáno, aby nedošlo k poškození korálů. Místo kotvišť tu jsou žluté bóje s pojmenováním lokality. Je vždy lepší se domluvit s místními, kteří vás vezmou na zanořovací místa a následně vás i vyzvednou. Jak už jsem se zmínil, Bonaire je opravdovým rájem potápěčů v Karibiku. Národní mořský park na Bonaire je světově proslulý a patří do pětice nejlepších pobřežních potápěčských destinací. Strávil jsem na Bonaire Silvestr a příchod Nového roku a můžu říci, že mnoho potápěčů vítalo nový rok pod vodu v tichu a klidu. Poplatek za vstup do podmořského čarokrásného světa se určitě vyplatí.
Osada Rincon
Na severu ostrova se nachází osada Rincon, která je nejstarší osadou na ostrově. Pozoruhodné je, že neleží na pobřeží, ale je ukryta ve vnitrozemí. Severozápad a sever ostrova je pahorkatina, která je poseta sukulenty a kaktusy, zatímco jih ostrova je naprosto rovinatý.
Na jihu se nacházejí saliny, kde se z mořské vody získává sůl. Zajímavé je, že každá salina je jinak zabarvená. Není to jen oslňující bílá, ale nalezneme tu i salinu zabarvenou dorůžova, domodra či dozelena. I na salinách je možné pozorovat mořské ptáky, hlavně pak plameňáky.
U salin na západním pobřeží se nacházejí malé domky, jakoby domečky pro panenky. Realita je však krutá. V těchto domkách, kde se dospělý člověk nemůže vzpřímit, bydleli otroci, kteří na salinách pracovali. Když si čtete o nelidských podmínkách, ve kterých žili a pracovali, je vám najednou z té potupy úzko. Domky jsou různobarevné, aby se poznalo, komu otroci a jejich práce patří. Takže uvidíte shluk žlutých, bílých, oranžových domků. Možná k výběru barev přispělo zbarvení salin.
U každé otrocké osady stála pyramida. Ta sloužila jako návěstí pro lodi. Aby nedošlo k úprku otroků a přepadení lodi, kotvila plavidla na volném moři. Když se na pyramidě objevila vlajka, loď k ní přirazila a naložila náklad soli. Naštěstí doba otroctví na Bonaire je minulostí a žádný hnus nekazí tuto tropickou idylu.
Bonaire a kiteboarding
Jih ostrova je větrný a moře je tu divoké, proto tuto část moře milují kiteboardisté. To jsou ti, kteří mají no nohách připevněné surfové prkno a v rukách drží opratě draka, který je poháněn větrem.
Co by to bylo za ostrov, kdyby se na něm nenacházel alespoň jeden maják? Na samém jihu ostrova se jeden takový nachází, jedná se o maják Willemstoren.
Pár užitečných rad na cestu na ostrov Bonaire...
K návštěvě ostrova je vhodná doba kdykoliv, ale přece jenom je nejlepší období od ledna do září. Jelikož se jedná o pískovcovo-vápencový ostrov, je zde sucho a teplo. Ostrov leží mimo trasu hurikánů a srážky, pokud nějaké jsou, přicházejí v říjnu až v prosinci.
Z pochopitelných důvodů je spojení s Evropou letecké. U hlavního města se nachází mezinárodní letiště, kam směřují letadla z Amsterodamu. Takže s jedním přestupem můžete být na Bonaire již za 12 hodin. Cenově je někdy výhodnější letět na Curaçao z Evropy a pak přeletět místní linkou na Bonaire. Jedná se o zvláštní nizozemský obvod, nepotřebujete mít k návštěvě vízum. V současnosti je však potřeba vyplnit před příletem prohlášení o zdravotní způsobilosti, které naleznete na turistických webových stránkách ostrova Bonaire.
Na ostrově je úřední jazykem nizozemština, ale domluvíte se bez problémů anglicky a španělsky. Rozšířené je papiamento, což je směs kreolštiny a evropských jazyků. Na ostrově se platí americkými dolary, a to jak mincemi, tak bankovkami. Pokud si přivezete jinou měnu, v bance, která je v hlavním městě, můžete provést směnu.
Celoročně se tu teplota drží kolem příjemných 27 °C a slunce tu skutečně pálí, proto nezapomeňte na sluneční ochranu. Kriminalita na ostrově snad ani neexistuje. Místní lidé jsou velmi milí, ochotní a přátelští. Snad jen v exponovaných termínech si zamluvte ubytování předem, neboť kapacita je sice dostatečná, ale není nafukující. Nechť se vám v potápěčském ráji líbí.