Zélandská oblast Taranaki a výstup na vulkán

Oblast Taranaki, ideální místo pro sportovce a outdoorové nadšence

Myslím, že oblast Taranaki zahrnuje vše, co sportovec a outdoorový nadšenec požaduje. V zimě lyžování, v létě surfování, spousta krásných tracků a mnoho dalšího. A to ještě musím zmínit pěkné město New Plymouth, které celé oblasti úřaduje. 

• Pokud vás zajímají vzdálenosti, tak z hlavního města Wellingtonu se do New Plymouth dostanete za 4.5h směr sever a z Aucklandu za přibližně 5.5h jízdy směrem na jih.

Naše návštěva trvala pouhé 4 dny, ale myslím, že jsme toho stihli víc než dost! V tomto článku vám představím krásná místa, která stojí za zmínku, ale hlavně vám popíšu náš výstup na sopku.

Maják Cape Egmont Lighthouse

Kromě samotného výstupu jsem se ještě těšila na Cape Egmont Lighthouse. Na nádherný maják na západním pobřeží mezi městečky Opunake a Oakura. Možná by leckdo mohl říct, že je to maják jako kterýkoliv jiný. Ale tenhle je speciální. Za ním se totiž v dálce tyčí Mt.Taranaki.

Pláže a vyhlášená surfařská dálnice

Pokud pojedete z Wellingtonu do New Plymouth podél pobřeží, tak si nezapomeňte surfy! Budete projíždět známou surfařskou dálnicí.

Další místo, které mě naprosto fascinovalo se zapsalo na seznam 10 nejkrásnějších pláží Nového Zélandu. A to místo nebo tedy pláž se jmenuje Black Beach v Paritutu Central Parku. Na černě písečnou pláž člověk může sejít z parkoviště po schodech a nebo „sjet“ strmou písečnou dunou. Ať zvolíte jakoukoliv cestu, zklamáni nebudete. Výhledy, které se vám naskytnou už z parkoviště vás dostanou. Před sebou uvidíte čisté moře, zelené ostrůvky a to vše s kontrastem černého písku lesknoucího se na zemi. Za odlivu se dostanete i na jeden z ostrůvků.

A z pláže rovnou na vyhlídku. Na mysli mám Paritutu Rock. 154 m vysoká skála nabízí nejen krásné pohledy na vulkán a město, ale také vám řekne, jaká je vaše fyzická zdatnost a obratnost. Protože i když výstup trvá jen asi 15 minut, polovinu cesty musíte doslova šplhat po kamenech s pomocí lan a do toho se vyhýbat protijdoucím výletníkům. Skála stojí hned u pláže a na okraji města. 

Po vyhlídce se můžete vydat prozkoumat město a pak už konečně do přírody. Do Egmont Národního parku!

Za zmínku ještě stojí bazén a sauna v New Plymouth a skanzen ve Stratfordu se 44 dokonale vybavenými budovami a domky. Jmenuje se to Pionýrská vesnice a vstup činí pouhých 12 dolarů. Do bazénu se dostanete za 6$. Nikdy nevíte, kdy se může zkazit počasí a není nic jednoduššího, než mít náhradní neboli deštivý plán. 

Majestátní Mt.Taranaki

Hned na úvod bych chtěla napsat, že Egmont National Park má dva vstupy a dvě návštěvnická centra. Pokud se chystáte vystoupit na vrchol sopky, zvolte North Egmont Visitor centre. Pokud se chcete projít k Dawson Falls (vodopádu) a nebo si zalyžovat, zvolte vstup do parku z jihu. Z městečka Pembroke. 

My se tedy rozjeli z našeho kempu, který se nacházel asi jen půl hodiny jízdy od začátku trasy. (Pro ty, kteří by se chtěli probouzet s dech beroucím výhledem na magický vulkán, postavte si stan u restaurace Vulcanoview. Nejenže zde můžete kempovat, dát si horkou sprchu a kochat se horou, ale na veškeré jídlo v restauraci dostanete 20% slevu! A noc na osobu stojí 12$, což je na tolik frekventované a oblíbené místo velmi výhodné.)

A nyní zpět k brzkému ránu a zmatku před samotným výstupem. Já chci být všude první a spousta lidí taktéž mířila se svými auty směrem k Severnímu centru a já měla pocit, že tady něco nehraje. Chtěla jsem vyjít v 6 a tedy budík nám zvonil v 5, což odpovídá půl hodině cesty a půl hodiny balení stanů plus příprava na místě. Jenže všichni už tam skoro byli. Kemp byl prázdný! Aha, vzápětí nám došlo, že se na Zélandu měnil čas, a že není 6, ale už 7. A že žádný východ slunce cestou se konat nebude, protože slunce už vylézalo zpoza hor při balení batohů. No, pro mě, kdo rád závodí se všemi turisty a v hlavě si hraje hru, kdo bude nahoře jako první, to byl dočista konec. 

No nic, předpověď hlásila krásné počasí a při tomhle kopci snad ani na ničem jiném nezáleží. Vždycky zkontrolujte předpověď a vždycky zavolejte na informace, zda-li je bezpečné se nahoru vydat. Bohužel od zavedení smutné statistiky v parku zahynulo už 84 lidí. Počasí se neustále mění a celé to je velmi nepředvídatelné. My měli vyhrazené 3 dny a rozhodovalo se, který den bude nejlepší. Ještě, že jsme se rozhodli pro neděli.

Připraveni, můžeme vyjít.

• První část, kdy se šlo nejdříve lesem, poté po takové kamenné cestě až k chalupě a jediným záchodům celé trasy byla víc než jednoduchá. Jediné, co nás v prvním úseku docela unavovalo bylo předbíhání pomalejších horalů. Ale tomu se nevyhnete celý den.

• Druhá část (rozdělila jsem výstup na 4 části) vás provede po schodech mezi skalami, mrakem a mlhou až k ceduli, kde se vás ptají, jak jste na tom s energií a jaké je nad vámi počasí. Pokud si v duchu odpovíte alespoň jednou záporně, vraťte se dolů. 

• Předposlední a nejtěžší část nabízí sice nejlepší výhledy, ale za to se tady asi nejvíce zničíte. Jeden krok dopředu a sopečný písek vás sesune dva kroky dolů. A znova. A kameny a kamínky v botách. Padající kameny a ostré slunce. Spousta lidí šplhajících se nahoru a hrstka už scházejících dolů. Vyhýbání se navzájem a předbíhání,...

Občas se z holé stěny sopky dostanete na větší skaliska, kde si můžete trochu odpočinout a s výstupem si pomáhat rukama. 

A když už si myslíte, že se blížíte k vrcholu zjistíte, že musíte ještě sejít dolů do celoročně zmrzlého kráteru, který pokrývá sníh, a pak teprve vylézt nahoru na úplný vrchol. 

• A ten úplně poslední výstup z kráteru je namouduši náročný. Ale pak,...pak vidíte až na pohoří Tongariro, moře a další kopečky a zkrátka si můžete vychutnat 360 stupňový výhled! Vezměte si do batohu teplé oblečení a i rukavice a čepici. I když lezete v létě, nahoře studeně fouká a mrak, který kopec často obklopuje se dříve nebo později objeví a bude stoupat nahoru. A pak teprve začne mela...

My se nahoře zdrželi asi půl hodiny. Poté nastal čas slézt dolů. Opatrně se vyhýbat všem opozdilcům a těm, které jsme předběhli, pomalu a opatrně před sebou sunout kameny (tak se vulkán slézá nejlépe) a sledovat mrak, který pomalu zahaloval výhledy do všech světových stran...Celý výstup a sestup nám zabral asi 7h. 

Všem horalům zdar!

Tipy na další treky najdete v článcích ze série o Kalifornii - Návštěva rozpáleného Údolí Smrti, Opuštěná Mohavská poušť v Kalifornii a Kalifornský národní park Kings Canyon.