Hurikánová sezóna v mém oblíbeném Karibiku končí, tak vás zvu na prohlídku malého nizozemského ostrůvku v Karibském moři. Saba, tak se ostrůvek s rozlohou 13 kilometrů čtverečních nazývá, je součástí souostroví Malé Antily a patří do skupiny Závětrných ostrovů. Sám název už naznačuje, že je za větrem, tudíž škody po hurikánech jsou minimální, jestli vůbec nějaké.
Karibské nizozemské ostrovy
Nizozemsko má ve správě šest karibských ostrovů, tři mají částečnou autonomii: Aruba, Curaçao a jižní část ostrova Svatý Martin. A zbylé tři jsou zvláštními správními obvody Nizozemska souhrnně se nazývající Karibské Nizozemsko: Bonaire, Saba a Svatý Eustach. A představením ostrova Saba splácím svůj dluh. Dnešním dnem jsem vám představil všechny nizozemské ostrovy v Karibiku.
Připlouváme na Sabu
Saba se mi jako cudná královna odhalovala postupně. Z nedalekého Svatého Martina, jeho nizozemské části, vyplouvá trajekt do jediného přístavního místa ostrova. Trajekt vyplouvá odpoledne, a jelikož jsem v tropickém pásu, stmívá se rychle. Sopečný ostrůvek po hodině plavby začíná ukazovat své strmé útesy, až si říkám, kde zakotvíme. Ještě půl hodiny plavby a ukáže se nevelké přístavní molo. Zapadající slunce ozařuje teplým oranžovým světlem holé útesy, nad kterými tuším hradbu zeleně.
Vstupní formality...
Vystupuji z lodě zrovna ve chvíli, kdy se úzkou strmou silničkou řítí policejní dodávka. Naštěstí má brzdy v pořádku a zastavuje na molu. Vystoupí mladý policista, který vytahuje z auta „úřad“ v podobě velkého razítka a nezbytných papírů. Každému z nás, připlulo nás asi 10, poctivě vtiskne krásné razítko do cestovních pasů poté, co v papírech zkontroluje naše údaje a místo pobytu na ostrově. Naštěstí čas připlutí je na ostrově znám a všechny tři vozy taxi tu čekají. Až později zjistím, že vozidel taxi je tu asi patnáct. Poskládáme se do aut a už řidiči túrují motory, aby s plně naloženými auty vyjeli strmý kopec nad hranici útesu.
Jediná silnice na Sabě
Silnice je úzká a spojuje všechna důležitá místa ostrova. Začíná v přístavu a vine se přes hlavní město ostrova The Bottom do největšího sídla Windwardside a končí na protilehlé straně ostrova u letiště. Zajímavostí je, že až do poloviny minulého století existovaly na ostrově pouze stezky, neboť existoval názor, že se tu silnice vybudovat nedá. S tím se však nesmířil jeden obyvatel ostrova – Joseph Lambert Hassell a vystudoval dálkově techniku a po studiích Silnici, tak se totiž jediná silnice ostrova jmenuje, navrhl. Podle jeho návrhu se v roce 1943 první část Silnice vybudovala bez jakékoliv mechanizace a slouží dodnes. V roce 1951 se po Silnici projelo první auto. Celá cesta byla dokončená 1958.
A jak to bylo dříve? Velká královnina jachta zakotvila poblíž západního pobřeží ostrova a posádka na malém člunu přepravila Její Výsost královnu Beatrix do malé zátoky, kde člun přistál. Odtud se na náhorní plošinu zdvihá prudké schodiště, které nese lakonické pojmenování Žebřík. A po tomto jediném přístupovém schodišti se dříve dopravovaly veškeré náklady.
Ekologické principy a trvale udržitelný rozvoj
Ostrov si zakládá na ekologických principech a trvale udržitelném rozvoji. Takže mě taxi vysazuje ve Windwardsidu a řidič se slovy: „Půl hodiny pěšky lesem a jsi v rezortu!“ se se mnou kvapně rozloučil. Přemýšlím, zda mám s sebou baterku či jinou svítilnu. Nemám. Naštěstí se oči rychle přizpůsobují a já spatřuji téměř neznatelnou cestu lesem. Jaká je moje úleva, když v temném pralese problikávají světla loučí, které mě dovedou až na recepci. Taxikář mě podcenil, s plnou polní jsem cestu do rezortu zvládl za 15 minut. Inu, název ECOLodge Cottages mě měl varovat, ale na ostrově zase moc možností k ubytování není. Uléhám do postele, poslouchám noční prales a těším se na neprozkoumanou královnu Karibiku.
Výšlap na Mount Scenery
Druhý den je od šesti pěkné světlo a já zjišťuji, že jsem si vybral dobře. Chatka je prostorná, na střeše mám velký černý pytel s vodou, abych si navečer mohl dát teplou sprchu. Což po každém návratu z toulek ostrovem ocením. První den se rozhodnu pokořit nejvyšší horu Nizozemského království, pověstnou Mount Scenery, která je vulkanickým kráterem, a s nadmořskou výškou 877 metrů nad mořem nejvyšším bodem celého království, včetně jeho evropské části. Výšlap po ránu je parádní rozcvičkou. Na vrcholu mě čeká mlžný horský prales a všude přítomné chuchvalce mraků. Ze stromů strašidelně visí cáry mechů a já si říkám, budu mít vůbec nějaký rozhled. Téměř narazím na betonovo-ocelovou konstrukci vysílače s anténami. Chvílemi se mraky roztrhají a já pod sebou vidím červené střechy domů ve Windwarsidu. Tam se z vrcholu hory vydám, abych v informačním centru, ano i takto malý ostrůvek má informační centrum, si vyzvedl zasloužený pamětní list výstupu na Mt. Scenery.
Po ostrově se doporučuje pohybovat pěšky a já to doporučuji též. Nezapomeňte si s sebou přibalit pohodlnou turistickou obuv. Existuje mapa turistických stezek a stejně jako v Tatrách je mezi body udán čas chůze a ne vzdálenost v kilometrech. Nejsem žádný trénovaný chodec, ale vždy jsem ušel úsek rychleji, než bylo uvedeno.
Severovýchodní cíp ostrova
Ve Windwardsidu naleznete poštu, obchod, restaurace i hřbitov. Po vydatném obědě jsem si to namířil do severovýchodního cípu ostrova. Vybral jsem si značenou cestu po pobřeží. No to jsem si dal. Cesta byla dvakrát či třikrát tak delší, než po Silnici. Ale zase jsem se mohl kochat krásami divokého pobřeží ostrova, které zrovna plážemi nepřekypuje. Zálivy Spring Bay a Cove Bay jsou malebné z výšky, ale zblízka jsou plné velkých balvanů. A nikde není možnost schovat se do stínu. Proto doporučuji mít vždy u sebe plné lahve vody, abyste mohli hasit žízeň. Nikde totiž cestou nepotkáte živáčka a naštěstí ani podél cesty neleží mrtvoly dehydrovaných cestovatelů.
Když se přede mnou objevily opět domky, byl jsem rád, že jsem tu divočinu překonal. A proč jsem se zrovna vydal do tohoto cípu ostrova? Zde totiž leží letiště, druhá možnost, jak se na ostrov dostat je totiž letadlem, s nejkratší ranvejí světa, myšleno u letišť s mezinárodním provozem. Ale i zde je to sporné, neboť sem létá pouze jediná letecká společnost, a to z nedalekého letiště v nizozemské části ostrova Svatý Martin. Ranvej měří pouhých 400 metrů a pro lety sem a odtud se vyžadují od pilotů extra zkoušky. Letiště je opravdu miniaturní, tak uvidím, jak to za pár dní můj pilot s malým vrtulovým letadýlkem zvládne.
Na večeři jsem se asi moc dobře neuvedl...
Zpět se vracím po Silnici a do rezortu přicházím akorát za soumraku. Dám si zaslouženou teplou sprchu, převléknu se do společenského a zajdu si do restaurace na večeři. Jsem unavený, ale přesto si velice pochutnám na místní úpravě výtečné ryby mahi-mahi, které jinde říkají dorada, a v Čechách má oficiální název zlak nachový. Přinesli mi to servírované na papírovém talíři, který je vystlaný banánovým listem, na kterém spočívá poctivá porce ryby se zeleninou. Zřejmě jsem se dobře neuvedl, protože po večeři se mě obsluha zeptala, kde je talíř? Nechápavě na mladou dívčinu pohlédnu a odpovídám, že jsem žádný talíř neobdržel. A ukazuji na papírový talíř, který způsobně zůstal na stole. Dozvídám se však, že jsem snědl talíř, neboť papír je jen podtalíř. Tak proto ten banánový list tak škrábal a byl špatně poživatelný. Takže pozor, banánové listy nejsou součástí menu a nejedí se!
Hlavní město The Bottom
Další den jsem se vydal do hlavního města The Bottom. Cestou potkávám mnoho mladých veselých lidí. Je to tím, že v hlavním městě se nachází Lékařská fakulta Univerzity Saba. Je to jediná vysoká škola na ostrově. Kampus je na okraji městečka a studenti mají v kampusu i kolej. Ve městečku se nachází i jediná banka. Ale bankomat byste hledali marně. Dokonce je na dveřích banky napsáno, že přepážka je neustále uzavřená, ale pokud potřebujete něco vyřídit, jsou zde uvedené kontakty.
Nedaleko odtud ústí již zmiňovaný Žebřík. Jinak v městečku vedle správních budov, obchodů, restaurací a obytných budov už je jen kostel a kaple. Saba není ani tak o objevování pamětihodností, ale je to ekologický kout Nizozemského království. Proto se Saba vyplatí těm, kteří rádi podnikají pěší túry. Pro milovníky koupání Sabu nemohu doporučit, třebaže nedaleko přístavu se nachází pláž Tent Bay Beach, ale ani toto místo nestojí za návštěvu kvůli koupání. Ale pokud se rádi potápíte, pak jste na Sabě správně.
Pár praktických informací k cestě na Sabu
Z praktických rad na závěr uvádím, že na ostrově se od 1. 1. 2011 platí americkými dolary. Nepochodíte tady s eury, třebaže je to část Nizozemského království, a nepochodíte tu ani s platidlem nizozemsko-antilský zlatý, který byl oficiálním platidlem Nizozemských Antil do jejich rozpadu v roce 2010, a platí stále pouze v nizozemské části Svatého Martina a na Curaçau. Vezměte si s sebou hotovost, neboť s platební kartou si vystačíte jen v některých ubytovacích zařízeních, restauracích a obchodech. A směnárna je na ostrově snad jen jedna ve Windwarsidu. Naštěstí americký dolar seženete bez problému v tuzemsku.
Cesta letadlem vzhledem ke krátké ranveji je jistý adrenalinový zážitek, ale doporučuji i plavbu lodí. Kombinace obojího je velmi vhodná k poznání Saby. Ostrov je poměrně hornatý, proto doporučuji s sebou trekingové hole a dobrou pevnou obuv. Ostrov se nachází v tropickém pásu, takže se připravte na výdej energie i potu. Je nezbytné, abyste u sebe měli vždy dostatek tekutin! Zboží základní denní potřeby na ostrově seženete, ale to je tak vše. Nemusíte se však bát, že byste hladověli či jinak strádali. Půjčení auta je možné, ale vyloženě nerozumné. Občas budete rádi, když pro vás objednané taxi přijede, aby vás se zavazadly odvezlo na letiště. Při opouštění ostrova počítejte s odjezdovou taxou ve výši 10 USD, ať odplouváte či odlétáte.
Na ostrově se domluvíte nizozemsky, anglicky i španělsky. Obyvatelé jsou vstřícní, rádi si popovídají a na ostrově se v osadách budete cítit jako v ráji. Vše je s láskou opečovávané a udržované. Nenajdete snad jedinou budovu bez pestré květinové zahrady. Saba je opravdu neposkvrněná královna Karibiku, která se probouzí svěží s ranním úsvitem a ukládá se v klidu se setměním. A v noci nad hlavou uvidíte nádhernou oblohu se všemi hvězdami, planetami a hvězdokupami.
Přečtěte si také o potápěčském ráji, ostrově Bonaire.